popis: Odpoledne jsem chtěl proředit náš chov králíků. Terezka mi říká, proč si místo zabíjení králíků nedojdu střelit prase. Asi to tak mělo být, ikdyž čtyři králíci už odpočívají v mrazáku. Měsíček postupuje do své druh�...Odpoledne jsem chtěl proředit náš chov králíků. Terezka mi říká, proč si místo zabíjení králíků nedojdu střelit prase. Asi to tak mělo být, ikdyž čtyři králíci už odpočívají v mrazáku. Měsíček postupuje do své druhé poloviny, napadl poprašek sněhu, tak mne to samozřejmě táhne ven. Jenže vnadiště v Třešňovce černá nějak ignoruje. V úterý ani ve středu se černá nedostavila, oba večery jsem pouze díky větru slušně vymrzl. Změním tedy taktiku a ve čtvrtek půjdu do jiné lokality na lišku. V sobotu odjíždíme na lyže, takže se zpracováním divočáka by byl trochu problém. Před sedmou nasedám do auta a vyrážím za Modrou Hůrku k prasečáku. Ve vyšší partiích je přeci jen o trošku víc sněhu, zatím co níže přes den sníh roztál. Okolo sedačky tudy rády táhnou lišky z lesa do polí a k nedalekému kanálu, kde pak probíhají liščí námluvy. Přes louku by mohl táhnout i černá na kukuřičniště ke Bzí. Vystoupím z auta a díky hučení větru ve stromech mi naskakují vrásky na čele. No vydržím tady aspoň hodinku, a pak se uvidí. Postupuji kolem plotu prasečáku a občas kontroluji řepku vpravo od cesty. Než dojdu k sedačce, tak na řepce zjišťuji bachnu se sedmi selaty, jak míří ke hřbitovu k Modré Hůrce. No nic, vy táhnete do polí, tak za vámi běhat nebudu. Selata náhle, jak na povel čelem vzad, míří zpátky na les. To už se šinu podél meze a nadcházím jim. Tlupa opět mění azimut a mizí za horizontem. Posedím na posedu a než půjdu k autu, zajdu se za ten horizont podívat. Zasednu na sedačku, zazimuju a pozoruji srnčí pasoucí se na louce. Nesedím ani deset minut, když se vpravo na řepce opět ukazuje tlupa černé. A míří směrem na kukuřičniště. To je pro mne výzva. Tak podél plotu zase k autu, zde odložím batoh, a po cestě mířím vstříc k touženému úlovku. Kukuřučniště je široké maximálně sto metrů a táhne se podél zarostlé strouhy až ke Bzí. Oči si mohu vykoukat, ale rudl nikde na poli nevidím. Snad jsou ve strouze? Snad na poli z druhé strany meze. Popocházím tedy opatrně až na druhé pole, ale tam bere pašu pouze zajíc. Prasata asi přešla přes pole, louku, státní silnici a zatáhla k sousedům. Na zádech cítím čůrky potu. Přeci jen nejsem oblečený na nějaké delší šoulání. Ted už asi nemá cenu nikam zasednout, protože tam dlouho nevydržím. Jdu k autu a pro jistotu ještě projíždím dalekohledem strniště. Pár metrů za vsí vidím černé tečky. Jestli mne zrak neklame, je to „můj“ rudl. Jen mi nejde do hlavy, proč buchtují u vsi, skoro ve světlech velkého statku. Nejsem si zcela jist, o jakou zvěř jde, ale za zkoušku nic nedám. Auto odstavuji na začátku vesnice Bzí a pomalu šoulám podél meze po zasetém ke kukuřičništi. Vítr mám dobrý a je poměrně silný, takže křupání zbytků sněhu a listí by neměla zvěř zradit. Mezerou v křoví kontroluji pole a nikde ani chlup. Asi fata morgána mě obloudila. Tady už nic nezkazím, tak přejdu přes stoku, podlezu elektrický ohradník. „Vy svítíte velebnosti“ se nekoná. A sotva narovnám hřbet, tak zjišťuji blíž ke strouze bachnu se selaty. V klidu si buchtují v závětří. Mulda na okraji pastviny mě dokonale kryje, takže netrvá dlouho a já klečím s kulovnicí v trojnožce a vybírám sele. Adrenalín a šoulání dělá své, takže mi ruce pěkně pajtlují. Uklidňuji se tedy, seleti, které stojí pěkně bokem, najíždím bodem za plec. Jen pohladím spoušť a na poli nastane mumraj. Bachna do strouhy, selata na všechny strany, jen to mé sele odkazuje na místě nástřelu. Rána vzbudila snad všechny psy ve vsi a dokonce po jedné za zahrad někdo chodí a svítí baterkou. No ještě aby nedorazili ti, kteří nám pomáhají a chrání nás. Když se vše uklidní, tak jdu k seleti. Hodinky ukazují 20:30. Úlomky a poslední hryz se nekonají, protože tady opravdu není z čeho. Abych nevychladnul, tak si sele ještě dotáhnu asi dvěstě metrů k silnici. Naštěstí po zasetém prase pěkně jede a ještě k tomu má asi 15 kg. Jenda píše, že ulovil a lišku a abych nebyl ošizen, tak jednu lišku potkávám cestou domů. Jíťa mě vítá ve stodole se slovy Lovu zdar a já jí líčím celý průběh lovu. Vzhledem k tomu, že jí napadnul nějaký moribundus, tak se jde chystat do pelechu a já v klidu sele vyvrhnu a při kalíšku slivovice si v hlavě promítám to dnešní běhání za „vepři“ zobraziť celý popis