opět jsme s mojim jezevčíkem Dastym  na lovu,večerní čas hlásí už za minutu tma,vyšel nán tříletý srnec  na okraj houštiny,nechtěl mě vyjít do prostoru  na pole,a tak už nečekám ,ještě optikou obeznávám ,zda je to on ,po ráně odskakuje do křoví,slézáme s posedu a už zahaluje tma,to křoví je pro člověka téměř neproniknutelné,baterka mě neukazuje ,že by byl ulovený kus na blízku,pustil jsem tedy psíka na volno,zanedlouho byl u mě zpět,tentokrát ale nezahlásil,,povídám ,kde ho máš,odběhl zpět ,jakoby mě chěl zavést na místo,přivolal jsem ho a tak mě napadlo vzít ho do ruk a přičichl jsem mu k mordě,nebo vím ,že rád olizuje barvu která s uloveného kusu vytěká ,ucítil jsem srnčinu s příchutí jater,tak jsem věděl,že ho našel,,připnul jsem mu krátké vodítko a vyloženým plazením  jsme asi po 30 metrech  našli srnce zhaslého,není to trofej nic moc,ale k té mojí zítřejší šestašedesátce mě to stačí,