Dnes je 24.3.2013 ráno šest hodin a na teploměru - 16 pod nulou, kásná sněhová pokrývka. Před okny mi čeká osm kusů srnčí zvěře na přísun krmiva už se přestávají bát úplně.Denně jich tu chodí až třináct.Suché pečivo ,oves ,seno a kaštany se žaludy musí mít .Děda s babkou jen z kuchyně pozorují a já natáčím, bohužel nenám digitální kameru tak přenos do pčítače je složitý. Usedám po dlouhé době ke svému sešitu z poznámkama  a přemítá v paměti své včerejší odpoledne. Tak teda včera po obědě jsem se rozhod, že musím jít zakrmit do revíru , jelikož mě schvátil horečkový muribundus a od soboty jsem tam nebyl. Chodím vždy středa a sobota. Trošku se mi ulevilo, teploty relativně spadly tak hurá jde se. Přípravuji krmení a uvažuji kterého ze svých čtyřnohých pomocníků si vzít. Když bych vzal jednoho ze tří jezevčíků , bylo by to na dlouho, protože jsou nadržení na norování a já se na to necítím. Beru tedy Dinu slovenského hrubosrstého ohaře. Do výbavy přibírám kulobrok ZH a vyrážíme do Nošovic.Je hodinu po poledni slunce svítí až z toho bolí oči, zastavuji u rozvodny.Vypouštím Dinu,beru kbelík s provijantem pro bažanty a pomalu jdu k zásypu .Pozoruji stopy ,je jich tu dost jak od zalíců tak i bažantů ,pod ním však skoro prázdno absence se projevila. Z trav před námi se ukazuje jeden ,druhý třetí kohout . Slípky jsou někde jinde. Dina bere do nosu a vše prověřuje.Bažantíkům však vůbec nevadí a zajíčci nás pozorují z povzdálí vak jsou si jisti, že doba honů je ta tam.Vracíme se oklikou zpět k autu, slípky jsou zřejmě v Kvačkových sadech u sousedů, nad námi přlítá straka. Vposledích dvou létech se tu začaly objevovat od místnho pivovaru, kde mají relativní klid. Dině se sice moc do auta moc nechce, že je to krátké ,vysvětluji , že jedeme dál. Zastavuji u Vény ,kterému jsem vsazoval dančí  hlavu do podložky.Nebyl doma .Jen stará Mičková láteří naco to tu synku nosíš vždyť te mamlas tych kostí má celý obyvák, to nic paní to je Vénové to střelil on a nashle ať mi zavolá ja přijde. Usedám do auta a jedu po hranici směrem k chatě. U vodárny vidím ve sněhu špůru,vylézá a zjišťuji, že to byla vysoká a přišla na návštěvu. Šlo o šest kusů, které nová pokrývka sněhu a mráz poslal dolů  z Prašivé na řepkové pole pro něco lepšího.Dojedu teda k chatě pouštím Dinu a jdeme na stopy kudy a kam.  Mezi Račoky, to jsou dva potůčky tekoucí z oné Prašivé mě zaujal pohyb čtyř kusů srnčí,zbystřím,  co se to plíží k nim, hle pořádný kočičák. Sundávám z plece svůj nástroj spravedlnosti zasouvám jeden brokový náboj  s patřičnými broky a pomalým krokem jdu po boku Diny naproti vetřelci, padá rána Dina pohledla na mě a vyráží pro úlovek zmítající se v posledních křčích. Bez zaváhání bere do mordy , patřičně dovrší svému zadosti učinění pořádným stiskem a přináší ke mě. Hle podívej to je macek a polží ho přede mě.Díky tak je hodná. Máme oba radost tak ještě na ty stopy  a najít nějaký ten zhozík to by byl den. Za loňský rok jsem vtéto lokalitě našel sedm kusů srnčí zhozů a z toho je na devadesát procent jeden párný. Obešli jsme Račoky,ale zálehy nikde jen špůra vedoucí k řepce a zpět na hory.No nic jěšte zbývá zajít ke sklopci v Jeníkovém lese a podívat se na nory zda  nejsou už navštívený nějakou kmotrou s potomstvem je nejvyšší čas.Pod smrčím u nor něco vyběhlo ,jen jsem slyšel , ale neviděl. Sklopec je zavřený ,ale prázdný je zamrzlý nejde nadstavit, počáme až zem rozmrzne. Vracíme se teda houštinou kolem potůčku k norám.Celá je posetá liščíma stopama až k norám, teď lituji ,že nemá u sebe dráčky to by bylo. No nic příště, jdu teda k Jeníkovu krmelci na kontrolu. Liščí stopy jsou všude a dovádějí mě k torzu srnečka ročka, ty si tu teda hodují.Volám Míchalovi, počkej chilku jedu od mamky za chvíli tam budu. Výměna názorů a příprava stratégie netrvá dloho ,je rozhodnuto musí se vysedět. Mě mrzí ,že nejsem úplně zdráv rád bych se zapojil, přenechám to těm mladším ať se taky nechají ošlehnout nočním mrazíkem a studeným větříkem, Ne větříkem hučícího hospodského ventilátoru odvádějícího smradu z cigaret a chlastu ,ha ha. Ujednáno a tak každý jdeme svou cestou Michal strávit oběd a já s Dinou k autu a dokrmit u povodí Odry. U auta mi to nedá, Zajdeme jěště k rybníku , Dině se zjevně ještě taky nechtělo je domů.Pomalu prochází okolo Heřmanova krmelce ,když postřehnu jak Dina kousek od něj zaujímá předpisový vystavovací postoj, co tam ty kozo máš, vždyť tam je skoro deset let neobydlená nora. Naposledy jsem tam noroval s nebožkou Almičkou a před zraky asi deseti střelců nám liška utekla  jen s páru bročky v kožichu.Ikdyž to vypadalo, že neprojde jek němci u Stalingradu.Zjišťuji, že do jednoho vsuku jsou čerstvé stopy,ale ven nic,Dina se přesouvá k druhému začne se drát dovnitř a vrčí a hlásí.Znamení, že nora je čerstvě obsazená. Co teĎ ,norníka nemám Dině se nechce odejít ,se mnou začíná lomcovat zimnice. Volám teda zpátky Michalovi, ber rýč ,lopatu a krompáč  máme u chaty něco v noře. Za chvíli je tu bohužel v ruce tříme jen motykosekeru no budíž nora není hluboká. Vykopli jsme několik sond a Dina nám jasně dává najev ,že se bížíme ke  zdárnámu konci. Říkám , Michale volej Martinovi ať doveze rýč mě už odcházejí síly. Dina stále doráží Martin to bral snad přes Aljašku jak tvrdím já když to někomu trvá jak lačnému sraní. V tom okamžiku se Dina více naježí ,vycení své tesáky a rve se ke vsuku, Michal jen sykne ber psa  a padl výstřel.Dina se rve zpět k místu odkud je slyšet jen chroptění , pomáhám ji dostat se  dotyčmému predátorovi a ta si ho kásně vychutnává. V tom se z poza krmelce objevuje kosí bratr jak mu říkáme Martin ,tak co kluci kde to máte.S Michalem jsme si skočili okolo krku ,Martin nám i Dině popřál Lovu Zdar.Martin má dnes 25 .Děkuji naším patronům za krásné odpoledne. Škodnou můžeme u nás lovi poněvadž vypouštíme koroptve bažnty. Ještě jednou Lovu Zdar        Mira Čmiel zvaný Bzuk z Nošovic.