Heming hunting
dnes je štvrtok,  21. november 2024,  meniny má Elvíra,  spln: 15. november 2024,  dnes východ slnka: 07:08,  dnes západ slnka: 15:56
poľovnícke sety poľovníctvo Terem

První Muflon - príbeh

autor: off anje
pridané: 12.10.2010 15:15
První Muflon

 


Můj první Muflon

 

Na tátova slova o vánocích „příští rok ti nechám střelit berana“, se nedalo dělat nic jiného než se těšit.

Hned z počátku lovecké sezóny jsem týden zkoušel štěstí v krásné honitbě Hartínkov rozprostírající se na  Drahanské vrchovině. Dobře zazvěřený revír s výskytem srnčí, černé, sičí a mufloní zvěře se nachází nedaleko hradu Bouzov a všude na vás dýchá lovecká historie.

Náhorní plošiny jsou zatravněné sem tam s políčkem, obklopené stráněmi smíšených lesů končícími v hlubokých roklích. Lovec si tak může vybrat čekanou na loukách i v lese na některé s mnohých kazatelen či posedů, nebo šoulačku po lesních cestách a přibližovacích

svážnicích.

Celý týden jsem intenzivně lovil, ulovil jsem své první telko siky, ale kromě sičí zvěře a mufloní holé jsem nic neviděl.

Zklamaný jsem rozhodně nebyl, protože čím je lov těžší, tím nabývá úlovek na hodnotě.

Blížil se svátek patrona naší země a já si vzal den dovolené a už jsem ujížděl ucházet se o Hubertovu přízeň spolu s bratrem a tátou, kteří už tam byli týden a starostlivě mi pomáhali s obeznávkou. Bylo teplé podzimní počasí s vyjasněnou oblohou.

Vycházka střídala vycházku, ale bez valného úspěchu, viděl jsem plno zvěře, jen né muflona.

Přišel sobotní podvečer a hnal se na nás trvalý déšť. Namířil jsem si to na místo zvané v dubech. Je to hřeben jednoho z kopců obklopen houštinami s holinkou na vrcholu, kde je žebřík obklopen starými duby.

Zasedl jsem poměrně brzo a začalo drobně poprchávat, modlil jsem se ať počasí do setmění ještě vydrží.

Netrvalo dlouho a postřehl jsem pod sebou ve stráni pohyb, jak se ukázalo bylo to šest kusů holé sičí zvěře. Ujistil jsem se tak, že mám dobrý vítr.

Asi za čtvrt hodiny jsem znovu spatřil v těch místech pohyb, dal dalekohled k očím a hle,

dva  berani. Čekal jsem na prvního s připravenou zbraní, až se mi ukáže mezi duby.

Jednalo se o dvouletého berana, kterého jsem mohl lovit, zlákala mě však myšlenka

počkat si na toho druhého. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že je to jen rohlíkář.

První beran zatím zmizel za horizontem a já je doufal, že se třeba ještě objeví.

Jak tak hlídám místo, kde mi vytahovala zvěř, jen tak mimoděk se podívám na loučku před sebou, kde spatřuji kus zvěře přikládám dalekohled k očím a málem mi vypadl z ruky.

Beran, kterého před sebou vidím je opravdu jiná kategorie.

Vše další je dílem vteřin zamířím, ale beran je ke mně zády a odchází ode mě.

Jsem zoufalý nemám kam vystřelit, krk chrání toulce a na nemysliveckou ránu ani nemyslím.

Beran mi zatahuje a vpslední chvíli se mírně šikmo stáčí. Teď nebo nikdy bleskne mi hlavou,

Kříž ustaluji mezi zadní kýtou a plecí a v poslední sekundě mačkám spoušť. Beran značil skokem ze stráně a už jsem ho neviděl. Po ráně nastává v okolí posedu lomoz zvěře, takže nesem schopen lokalizovat směr, kam beran vyrazil.

Povinná kouřová a jdu na nástřel, akorát se rozpršelo a rychle se stmívá, po barvě nebo střiži ani památky.

Přichází na pomoc brácha a táta ze psem.

Máme foxteriéra, který na zhaslou zvěř nehlásí a na

šňůru  je moc rychlý, což ho strhává ze stopy. Na noc ho na volno pouštět nechceme, proto vše necháváme na ráno.

Se smíšenými pocity si jdu lehnout, kolikrát jsem toto už zažil a nakonec zklamání…

Druhý den pokračujeme v dohledávce. Celou noc lilo a prší pořád, po barvě ani památky a tak už hledáme cik cak asi čtyři hodiny. Nemužu se zbavit dojmu, že jsem zasáhl a proto se rozcházíme a já jdu znovu směrem k nástřelu a po další hodině bez úspěchu zklamaně odcházím k autu tam potkávám bratra a ten mi oznamuje, že táta berana má dostřeleného.

Tomu jsem nemohl uvěřit, protože jsem neslyšel ani výstřel a

ani jsem nemohl, protože to bylo v jiné dolině o tři kilometry dál.

Chvíli potom co jsme se rozešli narazil pes prý na stopu a vydal se po ní.

Pak ho táta podle hlášení našel, když pes stavěl vyčerpaného berana v potoce a dal mu dostřelnou ránu.

Když jsme na místo dorazili, byl jsem štěstím bez sebe. No, vlastně my všichni.

Byl to výřadový čtyřletý beran s dobrými toulci .

Střílel jsem ho 308W střelou 11.7g SP Selier a Bellot na 80 m.

Zásah byl za levým pleckem. Střela prošla podél hrudního koše mezi lopatkou, kde poničila lopatku a kolení kloub, dále přestřelila klíční kost a výstřel byl na druhé straně krku.

Při vyvrhování jsem zjistil, že levá polovina plic byla podbarvená.

O tvrdosti mufloní zvěře není v žádném případě pochyb.

Nebýt dobrého psa a naší vytrvalosti, berana bychom nenašli a zcela určitě by zraněním podlehl.

Radost byla nepopsatelná a když se dnes podívám na čestné místo, kde visí trofej

Proběhne mi myslí celý zážitek a nezbývá než poděkovat svatému Hubertovi a Dianě za jejich náklonost a bratrovi s tátou, kteří věřili,že jsem nechybil. Však jsme to dobře zapily.

Lovu Zdar!
počet zobrazení: 1 972
počet hlasov: 7
kategória: poľovačka
 

Aký je dôvod vášho označenia za nevhodný?

reklama

Zelené zápisky z poľovníckych chodníkov
Poľovníctvo TEREM