Venku mrzne až to hezké není.Nechce se mi ani z teplé postele.Pak si vzpomenu co se mi zdálo, o tom jak jsme vynorovali lišku, a hned jsem venku.Táta akorát zatápí já dělám snídani, bavíme se kam pudem na lišky. Z esrandy mu řikám ,,Musíme jít na koleje, zdálo se mi že tam jsme střelili lišku..."
Tak sem zavolali kamarádovi a jeli jsme.V první noře byla kočka a v dalších pěti nic..Pak jsme se dostali k noře, kde pes lezl dovnitř,ale nemohl se tam dostat.Proto jsme došli pro jezevčíka, kterej je menší než náš foxík. Ten se tam sice dostal, ale byla tam jen myš.Pak jsme jeli k té noře jak se mio o ní zdálo..Když jsme byly kousek od ní tak na 500m čároval lišák,nádhernej lišák, tmavě zbarvenej..A jak tak na něj koukáme začal se točit směrem k nám..Pak zatáh do malého rákosíčka a tak jsme si ho zkusili natlačit a jak se dalo čekat,neúspěšně..Pak jsme teprve šli na noru..Kolega pustil psa, během pár chvil byla liška venku a o vteřinku pozdějc ji broková rána poslala lovit do věčných lovišť...Byla to feena, ze které jsme měli větší radost než ze zmíněného lišáka, protože tlumení škodné je jednou z podmínek zachování tak slušných stavů drobné zvěře jaké máme.