Krásný červnový večer v ještě krásnější krajině Drahanské vrchoviny.S nadějí čekám co mi tento den přinese za zážitky..Nebylo jich málo a to jsem nevěděl, že největší přijde na sklonku večera.Přišli mi dva starší srnci,ale nebyli to ti po kterých jsem toužil. Srnce vystřídaly dva kusy holé siky a jeden jelínek,který měl již shozeno.Po té přišel opravdu starý srnec,kterého jsem měl vyhlédnutého.Ještě naposled si ho pořádně přečíst a přichystat se k ráně, když v tom zneklidnil.Nejprve jsem myslel, že se otočil vítr,když v tom vidím jak se otačí do nízké smrčiny a to už i já vidím hřbet krásného tak 120kg kňoura,za plného světla kolem 21:15.Srnec je ten tam a já si vychutnávám krásu toho majestátného kňoura.A to už vidím jak za ním jde rozvážným krokem o něco menší bachyně se svými letošnímy,jižnepruhovanými selaty. To už kňour došel ke krmelišti a já ho viděl v celé jeho kráse...A to ještě nebyl konec. Z té smrkové mllaziny vyrazili v mírném poklusu 4 lončási tak okolo 50kg..Když dorazily na krmeliště byl již kňour pryč a já se rozhodl střílet.Vybral jsem si nejslabšího lončáka a čekal jak se mi postaví stranou.Netrvalo dlouho a já natáhl napínáček,ozvala se rána,prasata se rozutekla a jen to mé se bezmocně svalilo v ohni.Radostí mi srdce zaplesalo.Lončák odkázal a já vychutnával tak 5min krásu večera.Po té jsem zavolal otci,aby pro mne dojel.Seděl poměrně daleko tak jsem ještě chvilku seděl,tak deset minut a začal slejzat z posedu.Najednou slyším šramot otočím se a prase odbíhá.Seskakuji z posedu a lícím ale nejde střílet prase se zastaví a opět nejde střílet.Je pryč.Uklidňuje mě jedině naděje,že ho dohledáme s naším psem.I když vím že si to jen nalhávám,trnová rána.Několik kapek barvy a nic.Druhý den jsme vzali barvaře a po 3km se mi potvrdilo to čeho jsem se obával.Přidalo se opět ke svému rudlu.Jediné co mě těší,je že je zdravé a nemusím se bát,že někde v bolestech zhasne