Heming hunting
dnes je sobota,  23. november 2024,  meniny má Klement,  spln: 15. november 2024,  dnes východ slnka: 07:11,  dnes západ slnka: 15:54
poľovnícke sety poľovníctvo Terem

Kterak jsem ulovil svého životního jelena - príbeh

autor: off Chasseur
pridané: 19.12.2008 0:00
V kalendáři je ke dni 18. října připojeno jméno Lukáš. Svůj svátek jsem oslavil v mysliveckém duchu a vyplatilo se. S největší pravděpodobností se na jeho oslavu dostavili samotný Sv. Hubert se Sv. Dianou. Večer 18. října usedám k čekané na kazatelně nad Višňovkou. Je tma, měsíc vyjde až tak okolo 21:00 hodiny. Ve 20:00 hod mne po pšeničném strništi míjí rudl černé – jsou v pohybu a běží po horizontu, proto raději nestřílím. Ve 20:30 hod se na horizontu ukazuje 5 kusů vysoké – silný starší jelen se čtyřmi laněmi. Paství se na strništi a jelen chvílemi sbíjí své laně dohromady. Je na ně pěkný pohled. Kolem deváté hodiny zachází celá tlupa za horizont, směrem ke kukuřičnému strništi za statkem. Ve 21:15 hod přibíhá k posedu, na kterém sedím, 6 kusů černé zvěře. Lovím lončáka o hmotnosti cca. 35 kilo. Kolem jedné hodiny po půlnoci slézám z posedu – mrzne a vane nepříjemný vítr, je mi zima. Jedu pro kamaráda, který sedí na posedu v jiné části honitby. Jedeme na loveckou chatu zahřát se horkým čajem a přiložit do kamen. Cestou na chatu potkáváme u silnice samotného jelena (lesního), ve kterém ve světlech auta rozpoznáváme čtyřletého nadějného desateráka. Ve 3:00 hod jedeme zpět na čekanou a já přemýšlím, kam půjdu zkusit štěstí a ulovit svého prvního životního jelena. Kamarád nemá vystavenu povolenku pro lov jelena, a tak dostávám právo vybrat si místo pro mou čekanou. Volím kazatelnu u kukuřičného strniště za statkem. Po deseti minutách čekání na kazatelně slyším 3x jelení zatroubení od závory u silnice. Toto místo se nachází za horizontem ve směru od kazatelny. Po chvíli mi z toho samého směru přibíhá rudl černé zvěře – cca. 40 kusů. Lovím druhý kus během jedné noci – zhruba 15ti kilové sele. Po ráně odbíhá do blízkých nízkých boroviček za kazatelnou a ráno jej potom dohledává kamarádův pomocník, hrubosrstý jezevčík Cir. Začíná foukat opět vítr. Zavírám plexisklová okna kazatelny a usínám. Kolem páté hodiny ranní se probouzím, vítr již tolik nefouká, ale od řeky Berounky se valí hustá mlha. Kolem šesté hodiny pojednou spatřuji v mlze nahoře v kopci pod silnicí velkou siluetu zvěře (od kazatelny to může být tak 300 metrů). Obeznávám laň jelena lesního. Během dvou minut se v její blízkosti ukazuje dalších 15 kusů vysoké (z toho 3 jeleni – šesterák, vidlicový desaterák – dost možná jelen, kterého jsme s kamarádem viděli v noci u silnice cestou na chatu) a dále jednostranně korunový desaterák, jehož věk odhaduji na 6-7 let. Mlha ustupuje zpět k řece, rozednívá se a siluety jelenů vystupují z mlhavého oparu, stávají se čím dál, tím více, ostřejšími. Desateráci se mezi ssebou strkají a po chvíli starší jelen mladšího zahání pryč na ústup. Tlupa postupuje podél silnice, která se táhne rovnoběžně se stěnou lesa, u které sedím. Tlupu vede stará laň, desaterák jde jako poslední a tlupu následuje s odstupem cca. 40 metrů. Je opravdu majestátný, pohled na jeho paroží mne fascinuje a já si říkám “to je on, můj první jelen”. Je tu však problém – tlupa je ode mne daleko. Prosím Huberta s Dianou, ať mi je pošlou blíže na dostřel a hle – zabírá to. Vedoucí laň pojednou hledí mým směrem, popochází a opět hledí dolů k lesu, v jehož stěně sedím. Mění směr, tlupa přechází do mírného klusu a jdou přímo mým směrem. Připravuji si kulovnici a cítím, že se mi zrychluje tep. Soustředím se již jen na jelena. Vzdálenost mezi tlupou a jelenem se zvětšuje. Jelen jde rozvážně a vyniká jeho hustá hříva. Tlupa zastavuje u cesty na kraji lesa. Jelen je stále v pohybu. Uvědomuji si, že jakmile se zastaví, musím střílet. V opačném případě hrozí, že by tlupa zašla do lesa a jelen se za ní rozeběhne a již se nezastaví. Je ode mne již tak jen na 120 metrů. Odjišťuji a napínám napínáček spouště pušky. Jelen zpomaluje a náhle stojí na široko zhruba 100 metrů ode mne. Kříž puškohledu mu usazuji na komoru a ranní ticho prořezává třesk výstřelu. Jelen značí zavrávoráním a vedoucí laň odvádí tlupu zpět k jelenovi, které s tlupou míjí a zdá se mi, že jelen jde za nimi. Rozhoduji se raději ještě pro jeden výstřel, po kterém se jelen láme k zemi. Cítím tep ve spáncích a znovu a znovu se mi vše odehrává před očima. Nádherný pocit. Po 10 minutách jdu k jelenovi. Dávám jelenovi poslední hryz, větvičku z borovice a sobě zálomek smočený v jeho barvě za stuhu klobouku. Poklekám u jeho hlavy, držím silné, krásně perlené a tmavé lodyhy paroží. V duchu se jelenu omlouvám za ukončení jeho života a děkuji Hubertovi s Dianou za nádherný dárek k mému svátku. Tak takto to bylo s mým prvním jelenem, kterého jsem v životě slovil. “Lovu zdar!”
počet zobrazení: 1 143
počet hlasov: 1
kategória: iné
 

Aký je dôvod vášho označenia za nevhodný?

komentáre

off Lovec-bRuNo , 20.12.2008 o 14:00

velmi pekne napisané!:))...krasne!..Lovu zdar!...,uprimne:)

reklama

Zelené zápisky z poľovníckych chodníkov
www.LUK.sk