Již od dubna jsem měl obeznaného srnce v první věkové třídě,měl ale zvláštní trofej, levý parůžek byl krátký a pravý parůžek,který tvořila jen silná špice asi 8 cm dlouhá, rostl srnci dolů přes světlo. Takže to byla raritní trofej. Ale ještě jsem nevěděl zda na něj dostanu povolenku. Nakonec jednou po schůzi, když jsem v pátek přijel domů z Třeboně na mě doma čekala povolenka, ale já jsem si myslel, že to je nová na škodnou a táta mě v tom utvrdil, potom mi jí podal a mě to nedalo se nepodívat na druhou stranu, samým překvapením jsem zapomněl mluvit, až po chvíli mi to bylo jasné.“ Já mám střelit srnce jo?“ vypadla ze mě zbytečná otázka. Na povolence stálo: Srnec 1. věková třída. A tak dny utíkaly a začátek doby lovu srnců přišel docela rychle, bylo to ve čtvrtek a tak jsem nebyl doma a šel táta, ale srnce se mu do pátku nepodařilo ulovit. V sobotu jsem si půjčil otcův kulobrok a vyrazil jsem do lokality u Semína na žebřík se stříškou, ale také nic.A tak to šlo dál, až ke konci května jsem ho konečně spatřil v řepce, levý parůžek byl již vytlučený, ale pravý byl stále v lýčí, které mělo žlutou barvu, nakonec se srnec dostal z řepky do lesa za mě, sice jsem ho viděl, ale nebyl jsem si jist dobrým zásahem, tak jsem ho nechal odejít. A potom uběhlo dalších čtrnáct dní a několik ranních i večerních čekaných než jsem se s ním setkal potřetí. Bylo to patnáctého června, což byl čtvrtek, za normálních okolností bych byl v Třeboni ve škole, ale jelikož jsem i rybář, tak jsem si nemohl nechat ujít to magické datum16. červen zahájení lovu dravců a přijel jsem již ve čtvrtek odpoledne. Když jsem zjistil, že táta se do lesa nechystá mohl jsem si půjčit kulobrok. A tak jsem v sedm večer usedal na dřevěnou čtyřnožku, kterou jsme s tátou přemístili kvůli jinému srnci do rohu pole slunečnice vedle žebříku se stříškou, kde jsem ho viděl naposledy.
Asi v osm hodin se objevil srnec na druhé straně pole, byl to šesterák v nejlepších letech,místní pán a za ním vyšla srna a začali pastvit. Náhle se z řepky hned za srncem objevil další kus, šesterák ho řádně prohnal a já ho mohl přečíst, byl to mladý chovný špičák.V půl deváté se asi na 120 metrů vynořil z řepky kus srnčího,myslel jsem ,že je to srna, ale když otočil hlavu bylo mi to jasné. Byl to můj starý známý, na mne to byla již značná vzdálenost, zkoušel jsem různé pozice, ale neodvážil jsem se k výstřelu, mezitím srnec čtyřikrát zašel do řepky a zase z ní vyšel na stejném místě a zůstal tam i když kolem něho probíhal šesterák a bekal. Najednou se ale přiblížil asi na 80 metrů, takže jsem se rozhodl střílet, protože se začalo rychle stmívat. Mělo to ale jeden háček srnec se stále přibližoval a potom se rozeběhl a zastavil se asi na 60 metrů a nastavil přitom pravý bok otočil hlavu směrem ke mně, ustálil jsem kříž na komoře a v tom zaburácel červnovým večerem výstřel, za srncem se zaprášilo a zlomil se v ohni, bylo mi to podezřelé, že šel tak rychle k zemi,zda se nejedná o obrnnou ránu a tak jsem rychle přebil a sledoval srnce. Ten se však již nepohnul.Rozklepal jsem se až pod žebříkem, protože jsem si naplno uvědomil co se právě stalo. Když jsem k němu přicházel vzal jsem na borovici poslední hryz a zálomek a začal zkoumat trofej i když jsem dobře věděl jak vypadá, podle chrupu jsem ho odhadl na dva roky a prohlédl si i zásah, byla to přesná komora.
Najednou jsem uslyšel lámání a přes pole přebíhal statný lončák, několik metrů jsem s ním táhl, ale už jsem nemohl střílet. Naložil jsem srnce do kufru škodovky a vyrazil k domovu.Věděl jsem, že táta bude na pivečku u souseda, tak jsem tam zastavil a šel za tátou,ale bylo tam víc myslivců sousedů. Podivili se nad zvláštní trofejí a popřáli mi Lovu zdar!