Bylo to 1.6.2008...Celý den jsem byl v práci a bylo srtašné vedro a já se těšil na otevřený posed,kde jsem měl obeznaného bulkaře,ale večer začalo pršet a já musel jít na kazatelnu.Byl jsem hodně unavený a měl jsem co dělat, abych neusnul. Okolo byla neposečená louka,kde byli od deště poválené místa.Na jedno takové místo mi vyšel kus holé a za ní další kus srnčí zvěře,byl to srnec.Špičák. Únava byla ta tam a já se snažil o co nejlepší přečtení tohoto špičáka, odhadl jsem to na dvouletého srnce,který má na hlavě dvě špicee okolo šesti centimetrů. Rozhodl jsem střílet. Vzal jsem své ZH 7x57R a pomalounku jsem jej vystrčil ze zadního okna,ale okno bylo moc vysoko a tak jsem to musel zkusit z bočního okénka. To se mě už zmocnila lovecká horečka a já se začal třást.Snažil jsem se uklidnit a asi po dvou minutách se mi to povedlo. Tak jsem zamířil,ale on se začal olizovat a já nemohl vystřelit. Další čekání a má nervozita začala stoupat. Pak se postavil,já si natáhl naoínáček a vystřeli. Srnec sebou trhl a pomalým klusem odbíhal. Počkalů jsem mysliveckých 15 minut a pak jsem se šel podívat na nástřel. Nic jsem nenašel a tak jsem se šel podívat směrem kam odskočil,nic. Tak jsem se vrátil na nástřel,kde jsem našel pár kapek barvy a to bylo vše. Zavolal jsem mému tátovi,který seděl na jiném posedua ten se stavil pro naše psi,dva foxteriéry. Nasadil jsem jednoho z nich,Ajaxe, na stopu a ten se zapřel do vodítka a šel po směru kam odskočil. Přišli sme asi po 50metrech ke stěně lesa a on se otočil asi o 90° a já myslel,že ztratil akci,ale ještě jsem s ním šel 100 metrů a do náletu břízek a on tam ležel,můj první srnec v našem združení. Byl střelený na komoru,ale nebarvil a když jsem ho zvedl abych ho odnes na světlo tak z výstřelu tekla barva proudem,byl to krásný zážitek a výborná práce psa.