popis: Vnadiště v Třešňovce začali navštěvovat čuníci. Plán na večer je tedy jasný. Až večer přijede Jíťa z práce, tak na ně vyrazím. Jíťa neočekávaně přijíždí domů už před čtvrtou. Vyrazím tedy ještě za světla na louku...Vnadiště v Třešňovce začali navštěvovat čuníci. Plán na večer je tedy jasný. Až večer přijede Jíťa z práce, tak na ně vyrazím. Jíťa neočekávaně přijíždí domů už před čtvrtou. Vyrazím tedy ještě za světla na louku k prasečáku u Bzí na lišku. Kaňkování sice doznívá, ale tudy lišky táhnou i do polí na noční lovy. Na louku vytahuje 24 kusů srnčího a tři zajíci. V půl sedmé vybíhá z rohu lesa liška. Zkouším zavábit na liščí flétnu, ale bezvýsledně. Vřeštidlo naopak lišku nakopne a prudce vyráží mým směrem. Narychtuju flintu, ale liška mě zřejmě i na tu dálku navětří a zachází do rákosí malého rybníku. Začíná silněji pofukovat a je nejvyšší čas vyrazit do Třešňovky. Zde zaujímám místo u „mojí“ břízy. Na osení zjišťuji pár kusu srnčího a čtyři zajíce. Na louce v Třešňovce jen zajíc a termovize ukazuje několik myší. Z Obecního lesíka vytahuje kus černé a za občasného rytí postupuje směrem na pole po kukuřici u Štipoklaského dvora. Je to nejspíš můj známý kňourek. Párkrát už jsem na něj mířil, jednou se na mě chtěl jít podívat blíž, než bylo zdrávo, ale vždy jsem ho nechal jít. Štětináči už měli, dle plánu, řádit na vnadišti. Já zatím slyším z hloubi lesa občasné prasknutí větve. Ty mrchy chodí po lese a ven se jim nechce. Ještě chvíli a jdu domů, už mám i hlad. V obecním lesíku zase praskne větev. A hele, na poli najednou stojí dvě bachny a pět loňských selat. No co, zkusím za nima popojít po blátivém, osetém poli. Pod nohama to dost mlaská, tak mě k sobě nejspíš nepustí tak blízko. Ještě dvacet kroků a už rozkládám trojnožku. Zapnout Parda, odjistit a už najíždím na komoru selete, které stojí trochu bokem. Padne rána jak z děla a hned se odráží od lesa. Všechny kusy mizí v lese, jen jeden odbíhá ztěžka jiným směrem a jen tak tak přeskakuje strouhu na hraně lesa. Mě dochází, že to byla velká rána a i Pard mě zasejc kopnul. Šáhnu na obočí a cítím na prstech něco mazlavého. Baterka potvrzuje krev. Jo, dneska je značkování blbců. Hodinky ukazují 20:45 a já zapaluji čvaňho. Ve stopě následně nacházím dost barvy. „To musí být kousek v lese.“ Procházím lesem s flintou připravenou k případné střelbě, ale sele stále nikde. U silnice barva ubývá a tak musím domů pro holky. Jezevčice Kety předvádí ve svých 11 letech pěknou práci na barvě. Chodí celkem pomalu, bez řemenu. Lara má sice rány po silvestrovské nakládačce zahojené, ale radši jí nechám uvázanou. Když bude mít Kety problémy, tak jí hold bude muset pomoci. Kety vypouštím na stopu až u silnice. Mylně jsem četl barvu a myslel, že se sele vrátilo od silnice do lesa. Kety nás ale přivádí zpátky k poli, tedy k nástřelu. Jdu zpět k silnici rozluštit vratistopu. Velký kulový a ne vratistopa. Kety se vrací k nám k silnici, elegantně s nosem u země jí přechází a mizí v odrostlé houštině. Na krajnici nacházím kapku bravy. Holka jde tedy dobře. V houštině mě začne Lara silně tahat na vodítku. Tak prase bude někde poblíž. Vypustím jí a GPS ukazuje stání 37 metrů. Pomalu k ní postupuju. Moje „Máte ho tam holky“ spouští honičku. Holky hlásí, sele láme pochrochtává a mizí hlouběji v houštině. „ A kudla, to je nějaký živý.“ Už jsem od nich pár metrů a sele opět vyklízí pozice. Takhle se to dvakrát opakuje. Z houští je slyšet, že se ho snaží holky zadržet. A já si říkám, jak ho asi dostaneme. Tady ho nebude jednoduché dostřelit. Najednou je ticho a v houštině sem tam praskne větev. Holky ho nemůžou najít. Podle Garminu je Lara 150 metrů ode mě a během chvilky spustí ostrý štěkot. Tak ho našla. V tom místě by neměla být žádná houština. Pomalu k ní popocházím a už se k ní přidává Ketyna. Sele stojí zadními běhy v kořenových nábězích smrku a odráží útoky psů. Teď jen počkat na správný okamžik a ranou na hlavu ukončuji večerní naháněčku. Holky mají z úlovku radost, Kety by ho snad i sežrala a já je za jejich výkon chválím. Dneska žádné velké tahání nebude. Sele jsem dostřelil pět metrů od cesty a padesát metrů od auta. Doma kus vyvrhuji, beru vzorky a na úspěšný lov a na dědu je třeba si dát štamprlíka slivovice. Střela seleti rozbila loket a rána seděla nízko, těsně nad hrudní kostí. A já měl rozčísnuté obočí. zobraziť celý popis