popis: Minulý týden strávila Jíťa s holčičkami dovolenou na Lipně. Práci za ní nikdo neudělal, tak včera přijela poměrně pozdě. V prvních větách mi oznámila, že jdeme na posed. Původně jsem měl plán jít se podívat k pšenici za Do...Minulý týden strávila Jíťa s holčičkami dovolenou na Lipně. Práci za ní nikdo neudělal, tak včera přijela poměrně pozdě. V prvních větách mi oznámila, že jdeme na posed. Původně jsem měl plán jít se podívat k pšenici za Dolejšku, kterou navštěvují divočáci. Kvůli Jítě měním plány a vyrazíme pod Dolejšku. Minulý týden jsem sem chodil s kamarádem na dva roční srnce, špičáky. Jenže ti se stále drželi daleko v porostu ovsa a tak jsme se k ráně nedostali. Jíťa si sedne na sedačku na rozhraní louky lesa a ovsa a já z druhé strany lesa na stařičký posed v dubu k jeteli. Místo máme pěkně obsazené, takže by jednomu z nás mohl některý ze srnčích mladíků přijít. Astora odkládám k žebříku a opatrně stoupám do koruny dubu. Na posed už nikdo nechodí. Je strach sem vylézt, a díky tomu je výhled z posedu omezený. Spoléhám spíš na to, že jeden ze srnců vyjde Jítě z ovsa. Po chvilce z lesa vyskakuje mladá srna. Pak se z trnkového ostrůvku v jeteli zvedne hodně slabý mladý nepravidelný šesterák a v dálce pomalu postupuje k lesu, až mi zmizí z dohledu. Od oplocenky v rohu lesa vytáhne na pašu mladý šesterák se srnou. A to by nebylo léto, aby mne tu neatakovali komáři. Na jetel vytahuje nepravidelný vidlák, který se musel projít lesem. Přiskakuje k němu šesterák a snaží se ho vyprovokovat k boji. Mladík se ale tváří, že staršího vůbec nevidí. Šesterák dvakrát vyskočí a nadhodí zadními běhy jak valach. To mladíka zastraší a za doprovodu silnějšího soka odbíhá do lesa. Silnější srnec objevil v lese mladou srnku a v milostných kruzích jí začne nahánět v jeteli. Srna se zřejmě spojení úplně nebrání a provokativně srnci občas zastaví a nechá přivonět k zástěrce. Aniž by došlo k pokládání, oba odbíhají do lesa. Astor je pod posedem napnutý jako struna. Pozoruje zvěř na jeteli a následně jistí pohyb zvěře po lesa. Porušil pravidla a sednul si. Tiše na něj syknu a už se opět odkládá. Celé divadlo, a vlastně celý večer, je doprovázeno zvukem traktoru. To jeden místní vyváží z lesa dřevo do vesnice. Jíťa z toho bude jistě pěkně naštvaná, ale srnčímu by traktor neměl tolik vadit. Z rozjímání mě vytrhne prasknutí větvičky na hraně lesa. Do jetele vyskočí kus srnčího a hned odskočí zpět do krytu dubových větví. To bude ta mladá srnka. Za vrzání a praskání posedu se opatrně ohýbám, abych nahlédl pod větvě krajových dubů. V jedné mezeře dalekohledem zahlédnu hlavu a přejede mi mráz po zádech. Vždyť to je jeden ze srnců, kvůli kterým jsme sem dnes přišli. Beru do rukou Máňu a snažím se najít polohu, z níž bych byl schopen zodpovědně vystřelit. To je gymnastický výkon. Kolena mám skoro pod bradou, na pravou oporu je to daleko, a když už na ní flintu uložím, tak koukám dva metry nad srnce. Tohle není dobrý. Posunuji se po zchátralém prknu blíž k opoře. Teď by to šlo, ale srnec stojí za větvemi. Jistí chvíli ke mně, chvíli k srně na jeteli. Stačí málo, srnec skočí za jednu větev za druhou a možná už ho dnes večer neuvidím. Ten se ale uklidňuje a začne brát pašu. Stačí mi dva jeho kroky, pojistka změní svojí polohu a já najíždím černým bodem za plec. Po ráně se srnec vzepne na zadní a oblakem prachu odskakuje do lesa. Zde pak slyším zvuky, které svědčí o tom, že srnec v lese odkazuje. Po povinné cigaretě beru Astora a jdeme se podívat na nástřel. Nic nenacházím a Astor, neznalý práce na barvě, se snaží jít do míst, kde probíhaly srnčí námluvy. Za velkého šera vcházíme do lesa a vypouštím Astora s povelem „Hledej srnečka“. Jíťa píše, jestli má přijet autem. Chodím po lese sem tam a za chvíli jí volám, aby zajela pro zkušenější Laru, že srnce nemůžeme najít. Sotva ukončím hovor, slyším, jak Astor přede mnou několik metrů klepe prutem o podrost. Přicházím blíž a zde stojí Astor nad zhaslým špičákem s dobrou ranou za plecemi. Volám Jíťě, aby jela rovnou za námi. Za plné tmy a za zvuku komářích fanfár mi Jíťa nad srncem přeje k úspěšnému lovu a předává úlomek. Doma pak u panáka slivovice na úspěšný lov vypráví, že kromě jedné srny a srnečka vidláka nic neviděla. Samozřejmě nadávala na pana „Senochrupa“ s traktorem. O to víc, že jí strouhou procházela tlupa černé. Stačilo málo a možná by se dostala i k ráně. Tak je třeba se ještě zaměřit na druhého srnečka a pevně doufám, že přijde před posed Jítě. zobraziť celý popis