popis: V úterý jsem jel ke Standovi na výměnu oleje a filtrů v mé „Terezce“. Samozřejmě padlo slovo i na myslivost. Standovi se prý v tomto chladném a větrném počasí moc ven nechtělo. Dneska prý je ale prasečí počasí, tak na ně več...V úterý jsem jel ke Standovi na výměnu oleje a filtrů v mé „Terezce“. Samozřejmě padlo slovo i na myslivost. Standovi se prý v tomto chladném a větrném počasí moc ven nechtělo. Dneska prý je ale prasečí počasí, tak na ně večer vyrazí. Jak málo stačí červíkovi, aby začal hlodat. Je pravda, že jsem nebyl od pátku pohlídat pšenici u Obecního lesíka. Večer vytahuji tříčtvrťák hubertus po dědovi. Oblékám ho nějak tak z nostalgie ale vím, že kabát je teplý, nešustí, neprofoukne. Tohle byla Härkila, Fjällräven před 30 lety. Ale z Otavanu Třeboň. Dneska vyvenčím kulobrok. Pard na něj jde nasadit a obměna je nutná, aby se neurazil a nezačal střílet mimo svůj cíl. Ve čtvrt na deset stojím u břízy. Na louce se pasou tři kusy srnčího, na pšenici pár zajíců. Tma je jak v pytli. V deset slyším ránu. Asi někdo z Purkarce ulovil divočáka. V kapse vrní telefon a zpráva prozrazuje, že kolega Karel u nás ulovil sele. Rána se rozlehla po přehradě, proto se mi zdálo, že jde odjinud. Po půl jedenácté se mnou lomcují myšlenky na odchod. Když v tom to v lese u sousedů zašustí, pak praskne větev. Zapínám Parada a ejhle. V dubině na okraji lesa stojí tři kusy černé. Je to nějakých 50 metrů, ale nevidím, jestli to nejsou bachny se selaty a les už je v sousední honitbě. Tlupě se něco nepozdává a zatahuje hlouběji do lesa. Tak jsem je aspoň viděl. Zkontroluju ještě pole u obecního lesíka a půjdu domů. A tady z lesa vytahuje další tlupa. Vidím čtyři kusy, které hledají poslední klasy a zrnka kukuřice. Tak trojnožku do ruky a za nimi. Nejdu nijak opatrně, když prasata odskočí, svět se nezboří. V půli cesty kontroluji, kde asi jsou. Tu je vidím, jak odbíhají kolem sedačky na rohu lesíka. Tři silnější kusy a jedno sele (vlastně už lončák) S touto tlupou bachen už jsem se nedávno potkal. Teď mi mizí za horizontem a já už se vidím v posteli. Tady lov končí, tyhle už nedojdu. Jak tak přejíždím Pardem podél lesa, do zorného pole mi vběhne prase. Poskočí a zase se rozběhne jiným směrem. Zastaví, nadskočí a zase k lesu. Pírko krátké, zjevně menší kus a podle chování a vzdálenosti od tlupy bachen to bude nějaký odražený lončák kňourek. Vzdálenost odhaduji tak na sto metrů. Když kus zastaví, téčko puškohledu najíždí na plec a jak mačkám spoušť kus opět nadskakuje. Kuli ale už nevrátím. Prase odbíhá klusem na hranu lesa a jistí. Co to je? Vyměňuji v hlavni kulový patron, docházím k lesu blíž a opět střílím. Kus na kraji lesa odkazuje. Padá mi kámen ze srdce. Jenže mne následně polévá pot. Z domnělého kňourka je bachyňka, která ještě oddechuje a cvaká ryjem. Dávám jí tedy záraz, při kterém zjišťuji, že jí chybí levé světlo. Proto pobíhala po poli sedm a tam a nadskakovala. Nejspíš byla díky svému handicapu dezorientovaná a vystresovaná. Lončačce zakládám poslední hryz, sobě úlomek za klobouk. Doma se vrhnu se na červenou práci. Zde zjišťuji, že bachyňka v sobě má tři plody. Radost úlovku je ta tam. Při povinném kalíšku slivovice si promítám celý lov a přemýšlím o tom, co jsem to provedl. Útěchou mi je, že jsem ušetřil trápení bachyňky, která byla na jedno světlo slepá. A vlastně, selata by neměla rodit selata. Pro úplnost váha po vyvržení ukazuje 35 kg. První rána šla přes žebra šikmo do stehna. Druhá za slecho, ale nad páteří. zobraziť celý popis