popis: V Třešňovce si ze mě černá dělá dobrý den, respektive chodí si na krmeliště buď někdy po půlnoci, nebo nad ránem. Přitom se každý večer v pošťuchují a pokvikují, ale prostě, když jsem tam já, tak z lesa nevystrčí ani ryj...V Třešňovce si ze mě černá dělá dobrý den, respektive chodí si na krmeliště buď někdy po půlnoci, nebo nad ránem. Přitom se každý večer v pošťuchují a pokvikují, ale prostě, když jsem tam já, tak z lesa nevystrčí ani ryj. Změním tedy taktiku a vyrazím se podívat na druhý konec revíru, k rybníku Kamenný. Minulou neděli mi tady při špacírování Lara dvakrát zvedla prase a les je „otočený“, tak že tady to v noci asi žije. Fouká východní vítr, mohu tedy s klidem zasednout na kazatelnu, která stojí v rohu louky, trojmezí rákosu, lesa a křovin s travinami pod vysokým napětím, které vede z elektrárny Temelín. Vím, že pod elektrovodem si krmí kolega, ale z opačné strany průseku mezi lesy, blíž k nízké sedačce. Je asi půl osmé, když postupuji loukou ke kazatelně a u elektrovodu už beká srnčí. Černá už je asi v pohybu. Uvelebuji se na kazatelnu a z oken vyndávám plexiskla. Už teď je mi jasné, že to nebude velká romantika. Průsekem fičí čerstvý vítr a samozřejmě okénkem přímo na hlavu. Už i já jsem dospěl do stádia lovce a nedávno jsme si pořídili zásadku, noční vidění PARD 007. Zařekl jsem se, že na černou budu stále chodit od půlky měsíce, do půlky měsíce, tak jako dřív. Snad jen kdyby černá páchala škody na polích, nebo loukách vyrazím i za tmy tmoucí. Jde spíš o to, že člověk ví, a hlavně dobře vidí, kam míří, a co loví. Dneska je na louce pěkně vidět, ale s obeznáním, nebo lovem ve vyšší trávě pod elektrovodem by mohl PARD pomoci. Kolem třičtvrtě na devět dalekohledem zjišťuji na malé louce za průsekem tři kusy černé. Kusy postupují pomalu ke mně, ale zastavují se na okraji průseku. Zde zřejmě krmí kolega. Na střelbu to díky vzdálenosti a keřům není, tak aspoň testuji zásadku. Vítr zesiluje a černá je na místě už víc jak půl hodiny. Nejsem z těch, kteří by lovili na krmení jiných, i když Pavel by mi asi hlavu neurazil. To se prostě nedělá. Vzhledem k tomu, že už jsem zdatně profoukl, rozhoduji, že projdu po silnici skrz les k louce, kde divočáci hodují, a když by měli snahu jít na les Smrčí, tak některý z kusů zkusím ulovit. Sbalím sakypaky, otevřu dveře a vystoupím na plošinku před kazatelnu. V tom zaslechnu z rákosí rybníka divné chroupání. Ozývá se to ze dvou míst. Rybník je ze dvou třetin vypuštěný, tak snad vydry hodují na škeblích vylovených z bahna. Jenže vydry by v rákosí nedělaly takový rachot a nefuněly. Tohle bude černá. Ta ovšem nemá snahu opustit rákosí a pochutnává si snad na škeblích, snad na kořenech rákosí. V rybníce je rákosový ostrůvek bokem od hlavního rákosí. Z tohoto ostrůvku na rybniční bahno vystupují dvě selata. Lovit by se dalo, ale i když vím, že v těchto místech je poměrně tvrdo, kdo ho odtud bude tahat. Než vše domyslím, selata zatahují a za nimi vystupují dvě bachny, které následují selata. Vypadá to, že tlupa táhne na les. Prvně musí projít nižším rákosím, pak porostem olší a pak už jsou v jehličnatém. Pardem pročesávám porost olší a asi na padesát metrů vidím světýlka v lese. Tlupa postupuje sice ke mě, ale náhle se stáčí k elektrovodu. Mezi stromy a větvemi hledám díru, kde předpokládám průchod tlupy a do ní posazuji kříž. První bachna, druhý menší, ale nestíhám ho, třetí nestíhám, zase bachna, za ní přeběhnou dvě selata. Už to vypadá, že se lovit nebude. Během toho vybírání a přebírání zjišťuji, že v rozlehlém keři vrby hned za kazatelnou, skoro pod mýma nohama se ozývá jiná tlupa černé. Do díry mezi stromy vstupuje zároveň silnější a slabší kus. Komory se překrývají. Rána pro masaře jak dělaná. Čekám, až jeden kus odejde. První odchází silnější kus a já odmačkávám spoušť, když kříž najede na komoru menšího kusu, který už je také v pohybu. V lese to praská, funí, vrčí a chvilce už je mým společníkem opět jen vítr. Dávám si povinné čvaňho a vzhledem k tomu, že na nástřelu nic nesvědčí o tom, že by kus zůstal v ohni, asi se bude dohledávat. Že já sebou rovnou nevzal Laru. Po chvíli sestupuji z posedu a v místech nástřelu nacházím zápory. Po několika málo metrech i první stříkance barvy. K mé velké radosti tak po třiceti metrech nacházím za vyvráceným kmenem smrku zhaslé sele, kňourka o váze cca 30 kg. Rána je posazena víc dozadu, výstřel na lopatce. Zvěři zakládám poslední hryz, sobě úlomek a přes ostružiny a dvě odvodňovací stoky se snažím dostat sele k louce. Pak už jen dojít pro auto, provést vývrh, atd. Na dvoře mě vítá Jíťa už v županu, s přáním lovu zdar. Na úspěšný lov je třeba si dát štmaprlíka meruňkovice a druhého k uctění památky mého myslivecké učitele, dědy. Dle mé evidence je to od 1. 4. 2019 už 18- tý ulovený kus černé zvěře. Tolik černé za rok jsem ještě za dobu mojí lovecké kariéry neulovil. zobraziť celý popis