popis: Poslední kus černé jsem na noční čekané ulovil přes skoro dvěma měsíci. Louku v Třešňovce během novu, a dokud ještě nemrzlo, prasata zase trochu přeorala. V pátek byla skoro půlka měsíce, tak jsem do Třešňovky vyrazil. S výc...Poslední kus černé jsem na noční čekané ulovil přes skoro dvěma měsíci. Louku v Třešňovce během novu, a dokud ještě nemrzlo, prasata zase trochu přeorala. V pátek byla skoro půlka měsíce, tak jsem do Třešňovky vyrazil. S východním nebo jihovýchodním větrem se tady špatně hledá místo k čekané. Tak jsem zasedl na prostředek louky a děj se vůle boží. Ten večer mi dělal společnost jen zajíc a srnčí. Do Třešňovky vyrážím opět až v pondělí. Jakmile zasednu, je mi jasné, že jdu vlastně na blind. Pod paletu jsem nakrmil naposledy v pátek, takže bude nejspíš vybráno. Moje snažení ale přináší růže, společnost mi dělají už dva zajíci a jeden kus srnčího. Lišky svými hlasovými projevy dávají znát, že nastal čas jejich milostných hrátek. V úterý odpoledne zavezu kyblík krmiva pod paletu a mám v plánu vyrazit na čekanou co nejdřív a vydržet co nejdéle. K večeru ještě stihneme s Terý napsat čtenářský deník a před sedmou už se oblékám. Lara leží v chodbě a provinile na mne kouká. V sobotu jí na naháňce prase roztrhlo kůži na břiše, tak je v rekonvalescenci. Hold kdy se šlo dohledávat, půjde místo ní jezevčice Kety. Pak už sedám do auta a mizím do honitby. Vítr fouká od západu, takže mohu směle zasednout na okraj třešňové aleje, asi 60 metrů od vnadiště. Všude klid, měsíc za mraky, ale viditelnost parádní. Po osmé hodině se k paletě blíží srnčí. I když se nehýbu, tak srnčí beká a odbíhá. Člověk by nevěřil, jak srnčí v takové tmě dobře vidí. Pře devátou se otáčím směrem do louky a dalekohledem projíždím prostor. Od silnice ve vzdálenosti tak 80 metrů čáruje liška. Přetáčím se na stoličce a než přesunu i trojnožku, liška vyklízí pole. Však mi se ještě jistě potkáme. Před desátou slyším zaskolení liščí feny v lese pod rohem louky. Okamžitě tím směrem zakládám kulovnici do trojnožky a dalekohledem zjišťuji, kde kmotra vytáhne na louku. Už párkrát mě v těchto místech liška vypekla. Liška nikde, ale v dubech přetahuje zvěř. Takový rambajs v listí neudělá liška. To jsou prasata a jistě jdou na krmení. Trojnožku přetáčím směrem k vnadišti. Pouhým okem zjišťuji kus černé, který vytáhnul na louku. Za nám se z lesa sypou menší kusy. To už bachna se šesti selaty míří k paletě. Musím lovit ještě, když jsou na louce, na hraně lesa už se s nimi i přes dobrou viditelnost špatně rovnat. Než si však některé ze selat vyberu, jsou u palety. Selata se pošťuchují, bachna sem tam nějaké sele odežene a já stále nejsem schopen zodpovědně posadit bod některému z kusů na komoru. Opět si tak říkám, že s nočním viděním by bylo zamíření lepší a jistější. Bachna, aniž by odhodila selatům paletu, se otáčí hlavou ke mě jistí, a hned odtahuje do lesa. Selata se ještě zdržují poblíž krmení a jedno popochází podél lesa. Tak teď přišla má chvíle. Rána se odráží od stěny lesa a já si říkám, co to bylo za mordu. Po ráně jakoby prasata odletěla. V lese to nikterak moc nešustí, jen bachna dává najevo svou nelibost. V tom zaslechnu šustění listí nasvědčující odkazování kusu. Rozsvěcuji baterku a pro jistotu přes puškohled kontroluji odkazující kus. Na nástřelu vzdávám zvěři hold, zakládám poslední hryz a sobě na čepici úlomek. Pak už jen dojít pro auto, vykonat červenou práci a doma kus zavěsit do stodoly. Tento úlovek nutno zapít a to letošní pálenkou s hruštiček z naší zahrádky. Pro tento měsíček máme úkol splněn a můžu se plně věnovat nočním lovům lišek. zobraziť celý popis