popis: Nedělní ráno zalité jinovatkou mě lákalo k procházce po lesích v naší honitbě. Takové procházky s některým z našich psů bývávají často zakončeny úspěšným lovem. Vyrazím se podívat na druhý konec honitby. Koncem října js...Nedělní ráno zalité jinovatkou mě lákalo k procházce po lesích v naší honitbě. Takové procházky s některým z našich psů bývávají často zakončeny úspěšným lovem. Vyrazím se podívat na druhý konec honitby. Koncem října jsme tuto lokalitu prohnali při naháňce. Věřil jsem, že zde „uloupneme“ nějaké to prasátko, ale člověk míní, život mění. V leči se černá nevyskytovala. Na Pláních vystupuji z auta a na rameno zavěšuji „dědečkovskou“ kulovnici. Lara, byť se na lovecké akci předchozí den pěkně proběhala, ochotně prohledává nálety smrku a vysázené paseky. Strání vystoupám do probírkových porostů k „Březové aleji“ V tom zaslechnu pískání. Někdo je tady asi na procházce se psem. Z toho někoho se vyloupne Jenda. Ten je taky na špacýru se svým kopovem. Jdeme tedy spolu a psíky necháme běhat. Vyprávím Jendovi, jak jsem zde chodil lovit s mým dědou. Ulovil zde svého prvního jelena, když my bylo šest let a já tenkrát jelena úplnou náhodou dohledal, když jsem zakopl o jeho běh. V té době byl v okolí porost do třech metrů a dneska už je to pěkná probírka. Kudla, člověk stárne, stejně jako ty lesy. „Jendo zajdeme se podívat do náletů pod louku? O naháňce jsme tam nebyli a černá tam často líhá.“ Jenda ochotně souhlasí s tím, že ho doma nikdo nečeká a polívka se vaří sama. Jendovo kopov Haf se vydal po stopě na delší trasu a tak před námi pobíhá jen Lara. Procházíme průsekem nálety, když v tom zaslechneme v bukovém kotlíku, který sousedí s nálety, odbíhající zvěř. Jenda říká, tohle není srnčí. V tom spustí Lara basovým hlasem. Vybíhám na rozhraní náletů a probírky. Jenda je k Laře blíž a už míří. Padne rána a kolem Jendy probíhá sele. Netrvá to dlouho a sele přesazuje průsek. Než skočí do probírky mačkám spoušť. Sele po ráně zrychluje, ale ještě ho chytám do optiky v jedné díře mezi stromy a znovu mačkám spoušť. Sele udělá čtyři skoky, narazí do jednoho, do druhé stromu a láme se. Volám na Jendu, že ho mám. Jendovo sele odběhlo a už ho Lara staví pod bukovým kotlíkem. Já jdu zespoda, Jenda shora. Prodírám se nálety k Laře, když zahlédnu pod jedním smrčkem slecha ležícího selete. Na zvednutí flinty reaguje odskokem. Postupuji tedy za nimi a je slyšet, že Laře dodávám odvahy. Jaké je mé překvapení, když se smrčky rozvalí a tam stojí dvě selata. Jenže vidím je hřbety a pes stojí za nimi. Jenda se plíží k pohybujícím se smrčkům a už padá další rána dne. Po ráně z náletů za mne doprava odbíhá druhé sele a po mé ráně se svalí do potoka. Jendovo sele odkazuje a Lara si něm vybíjí svou zlost. Obě selata vytahujeme na louku a zatím, co jde Jenda vykonávat červenou práci, já jdu pro auto a jedu pro první sele. Při vyvrhování zjišťujeme, kam byla selata ulovena. Jendo první sele je střelené před kýty a má rána seleti prostřelila srdce. Mé sele je střelené jednou ranou na zadnější komoru. První kule tedy platila, druhá bude nesjpíš někde v stromě. Třetí sele Jenda ulovil ranou na komoru. Je tedy králem dnešního lovu. Vzájemně si předáváme úlomky a gratulujeme k dobrému lovu. Pak ještě pár fotek s hlavní aktérkou Larou a alou s úlovky k nám domů. Až když mi Jenda přeposílá fotky zjišťuji jeden velký nedostatek. „Jendo jsme to k…ti!!!! Vždyť ty prasata leží na levém boku!!!“ Jenda odpovídá, že takhle je položil on. Hold v zápalu „boje“ občas člověk chybu udělá. Naštěstí technika je všemocná a fotka se nechá v telefonu upravit. Jíťa nám na úspěšný lov nalévá malinkého panáka vaječného likéru se slovy „ To jste hoši ještě na lovu zdar nepili. Lovu Zdar!“ V sobotu jsme u sousedů ve 40 lidech ulovili jeden kus černé a my ve dvou, resp. ve třech máme během chvilky tři. Hubert nám byl ten den hodně nakloněn. zobraziť celý popis