popis: V Třešňovce začali po dlouhé době prasata likvidovat louku. Už minulý týden v pátek jsem za slušného svitu měsíce pokusil štěstí a některého z demoliční tlupy se snažil ulovit. Tlupa byla na louce už před sedmou večer, ale ne...V Třešňovce začali po dlouhé době prasata likvidovat louku. Už minulý týden v pátek jsem za slušného svitu měsíce pokusil štěstí a některého z demoliční tlupy se snažil ulovit. Tlupa byla na louce už před sedmou večer, ale než jsem k nim došoulal, a vybral vhodný kus tak se zřejmě zatočil vítr, bachny zavelely na ústup do krytu a bylo vymalováno. Další dny byla mlha jak mlíko a do toho pršelo. V úterý taky pršelo a k večeru přešel déšť ve sněžení. Před půl devátou vyjdu ze špejcharu, který předělávám na společensko- loveckou místnost a ono je na dvoře bílo. Rychle se tedy oblékám do loveckého, loučím se Jíťou a razím k Třešňovce. Jenže černou asi sníh zaskočil a na louku nevytahuje za celý večer ani štětina. V nedalekém Obecním lesíku asi nějaký „pantáta“ úřaduje a podrývá nahnilé olše. Jenže z lese ten večer nevyšel. Včera celý den intenzivně pršelo. Domů jsme přijeli až za tmy a věnovali si všedním rodinným věcem. Po sedmé jdu nakrmit psy a zjišťuji, že z poza mraků vykukuje měsíc. Rozhodnutí je jasné. Loučím se s holkama a je 20:08, když usedám do auta. Auto odstavuji hned za vsí u lípy a pomalu šoulám po silnici. Z lesa zaslechnu zvuk připomínající kviknutí selete. Bůh ví, co to bylo. Za chvíli se pro změnu z okraje lesa ozve chrochtnutím větší prasete. To už nebude náhoda. Na louce mezi třešňovými alejemi zjišťuji dva černé fleky. Scházím tedy ze silnice a šoulám k nim. Pro jistotu po chvilce beru dalekohled a pozoruji jejich chování. Dalekohledem zabrousím i za alej, kterou mám mírně vpravo před sebou a za ní zjišťuji další kusy černé. Okamžitě měním azimut a už velice opatrně postupuji k porývajícímu rudlo. Po silnici přijíždí auto a já jsem zvědav, jak bude černá reagovat, až ve světlech auta zjistí mojí postavu. Jedna bachna opravdu varovně chrochtne, ale to je vše. Už jsem dostatečně blízko, tak roztahuji trojnožku, zakládám a odjišťuji kulovnici. Selata jsou po hromadě, v rudlu jsou tři bachny a jeden lončák. V hlavě přemítám, který kus by se vyjímal v tombole na našem mysliveckém plesu. Zamířit na některý kus, který stojí na blat je dost složité. V tom jedna bachna varovně chrochtne a celý rudl popoběhne k lesu. Já snad dneska zase nevystřelím. Měsíc je za mraky a já se opět ujišťuji o tom, že s nočním viděním bych to měl o moc jednodušší. Jedno sele stojící mezi silnějšímu kusy se otáčí na široko a tak bodem najíždím na jeho komoru a mačkám spoušť. Na nástřelu nic neodkazuje. Celý rudl odbíhal bukovým lesem, takže usuzovat podle lámání, jestli postřelený kus šel s rudlem je nemožné. Koukám na hodinky a je 20:30. Zapaluji čvaňho a pak se jdu podívat na nástřel po barvě. Píšu Jítě, že jsem střílel, ale že zde nic nejeví známky smrti. Barvu nacházím až na okraji lesa na bukovém listí. Je v ní dost špíny, takže rána bude někam na měkko. V lese na stromě ještě zjišťuji dobrý otěr na jednom buku. To holky najdou. Doma z kotců beru Laru a Kety bude v záloze, kdyby musela pomoci se stavěním. Na kraji lesa nasazuji Laru na barvu a i Kety na krátkém vodítku „bere „ stopu. Po necelých čtyřiceti metrech nacházíme sele, kňourka tak 15 kg. Mise splněna, jedna z cen do tomboly je zajištěna. Po focení zakládám plombu a vykonávám červenou práci. S takhle malým kusem jde všechno nějak tak líp. Doma sele věším a v tom přijde, už v županu, na kontrolu Jíťa. Přeje mi lovu zdar a zároveň dobrou noc. Se štamprlíkem na lovu zdar se tedy nějak vypořádám sám. zobraziť celý popis