popis: Odpoledne, jak se tak motám okolo domu a na zahradě, se mi zdá, že slyším kombajny od pole u Kozlováka. Je to v místě, kde jsem letos ulovil v průseku už dva kusy černé. Nedá mi to a tak se tam jedeme s Kačenkou podívat. Právě řeza...Odpoledne, jak se tak motám okolo domu a na zahradě, se mi zdá, že slyším kombajny od pole u Kozlováka. Je to v místě, kde jsem letos ulovil v průseku už dva kusy černé. Nedá mi to a tak se tam jedeme s Kačenkou podívat. Právě řezačka jede proti nám předposlední lištu prostředního dílu kukuřice a na nás vyskakuje srnec, srna a srnče. Kačenka mi leknutím má vlezla na hřbet. Potřebuji nutně ulovit kus černé na opečení při víkendovém pobytu na srubu s kamarády a dětičkami. Ze zoufalství jsem poprosil kamaráda ze sousední honitby, kdyby se mu zadařilo, že bych od nich prase vzal. Je to ale potupa!!! Tak to večer zkusím vyrazit sem. Než se setmí tak dosečou dva menší okrajové pruhy a prasata by sem mohli večer vytáhnout na strniště. Volám ještě kolegovi Mírovi, že jsem z průseku odtáhl jeho sedačku, to kdyby sem šli náhodou hned orat. Na soumrak balím věci a přejíždím za sousední vesnici ke Kozlováku. K mému údivu zde stále jezdí řezačka. Míra stojí ze psem dole u lesa. Já ze sebe shodím hubertus, zavěšuji ho na trojnožku na rohu lesa a pozoruji, co vyběhne ze sečené kukuřice. Nikde ani chlup, jak by řekl klasik. Do samé tmy sečou, a když si jdu pro trojnožku a hubertus v okraji lesa zafuní a odskočí prase. No tady to bude dneska možná zajímavé. Kukuřice v okrajích pole ještě stojí. Volám Mírovi, že jdu na posed na břízách. Ze strniště k posedu musím projít asi dvacet metrů kukuřicí. Sotva se usadím, ve svitu měsíce vidím běžet na horizontu od malého lomečku v poli kus černé. Jestli Míra sedí na kazatelně, musí kus přiběhnout k němu. Divočák mi mizí z dohledu, rána nepadá. Během pár minut běží tou samou cestou další samotný kus. Ten mění směr a blíží se ke mně. Zastavuje tak na sto dvacet metrů a jistí na mé stopě. Stojí přímo proti měsíci a já v puškohledu vidím jen šedý flek. To není na nějaké přesné střílení. Kus foukne a odbíhá zpátky za lomeček. Od lomečku pak vychází čtyři selata a mizí za horizontem. Netrvá dlouho a z kukuřice na jejímž konci je kazatelna do pruhu pod mým posedem přebíhají po strništi čtyři lončáci. Prochází kukuřicí a vypadá to, že budou zatahovat do lesa nedaleko mého posedu. Měním zvětšení, rozsvěcuji baterku, kterou jsem začal dávat na kulovnici také jen ze zoufalství, odjišťuji, a když přes metrovou díru přesazuje druhý kus tak odmačkávám spoušť. Po ráně to v lese láme a je slyšet, že jeden kus běží a druhý jako by narážel do větví a stromů. V kukuřici pod posedem to začne vřít. Z levé strany kukuřice sem přiběhl ještě jiný rudl. Konečně zapaluji povinnou cigaretu a během toho slyším, jak se dole v potoce kaliští a drbe nějaký kus černé. Snad si ten můj nevyloupává olovo ze štětin. Pak se jdu podívat na nástřel a nacházím plicní barvu. Míra má sebou svého brakýře, ale Lara dlouho nebyla na stopě, tak ať si taky užije. Jedu pro ní domů. Cestou zpátky nám jde Míra naproti a tak usedají k nám do auta. Laru pouštím na nástřelu na volno. Jde před námi pomalu a už čtyřicet metrů od nástřelu nacházíme zhaslou bachyňku. Taháním do kopce se dost zapotím. Těch 50 kg se nechá lesem táhnout. Větve, křoví, ještě v hrabance, kde se člověk nohami nemůže zapřít. Míra mi k tomu dělá rádio a nosiče kulovnice. Lara mi pomáhá tahat, ale na opačnou stranu. Po chvilce trápení je tahání kukuřicí už brnkačka jsme u auta. Doma kus vyvrhuji a rozebírám celý lov. Míra prý viděl ještě o asi 15 kusů víc než já. Shodli jsme se na tom, že tolik prasat za jeden večer jsme u nás neviděli hodně dlouho. Pak už jen dva panáčky na úspěšný lovecký večer a můžu do hajan. A hlavně!!! Akce srub není ohrožena tím, že by jsme žrali pečený kuřata!!! Foto bezprostředně po dosledu. zobraziť celý popis