popis: Minulý týden jsme trávili na lyžování v Ružomberku. Rána na chatě byla doprovázena pozorováním jelení zvěře, která se popásala v lese v okolí chaty. Pro děti to byl veliký zážitek. Blíží se oslava mých narozenin a vzhledem k...Minulý týden jsme trávili na lyžování v Ružomberku. Rána na chatě byla doprovázena pozorováním jelení zvěře, která se popásala v lese v okolí chaty. Pro děti to byl veliký zážitek. Blíží se oslava mých narozenin a vzhledem k tomu, že to bude větší akce, je třeba zabezpečit nějakou divočinu na stůl. Jakožto myslivec přeci nebudu rodině a kamarádům podstrkovat kuřata. Jenže! Jenže! Černá se stále drží v lese na žaludech, sněhu pramálo a štěstí se ke mně obrací zády. Před odjezdem na Slovensko jsem přes tři hodiny „pásl“ tři rudly černé na okraji lesa u Třešňovky, jenže zvěř z lesa nevytáhla a na siluetu prasete na kraji lesa jsem nechtěl střílet. V úterý dojedu do Třešňovky a zjistím, jestli sem černá vytahuje. Na zbytcích sněhu zjišťuji jen čerstvější stopu od samotného kusu, nejspíš kňourka. Tak jim sem nasypu nějaké dobroty a uvidíme. Večer oznamuji Jitce, že se nedá svítit, že musím nutně do lesa. Ona je skvělá, prostě to chápe. K čekání vybírám třešeň u silnice. Společnost mi zde dělá jen srnčí. Černá se v lese ozve jen jednou. Snad po třech letech slyším skolení lišky, feny. Je pravda, že lišek ubylo, tak má nejspíš tato liščí dáma problém najít toho svého ferinu. Liška by mohla vytáhnout i na louku. To se i děje a já jí z trojnožky na cca 60metrů netrefuji. To si dávám jmen. Ve středu večer opět hlásím Jitce odchod do lesa. Tentokrát jdu blíž k místu zakrmení. Buď něco přijde, nebo ne. Je to lov na blind. Kolem deváté praskají v lese větvě, ale na opačném konci Třešňovky než stojím já. Tak zpátky na silnici a pomalu šoulám zpátky k vesnici. Už z dálky se mi zdá, že vidím na kraji lesa černý flek. Když přicházím k bříze u vjezdu na louku, je mi jasné, že tady tlupa černé hoduje na žaludech. Rozeznávám bachnu a asi čtyři selata. Měsíc svítí poměrně pěkně, tak jsem pro bachnu podezřelý. Zakládám kulovnici do trojnožky a dalekohledem zjišťuji, který kus ulovím. Zapínám bod, odjišťuji a vybírám kus stojící bokem od tlupy. Rána se odráží od lesa a já si říkám, že na sedmičku to byla pořádná prda. Lesem je slyšet funění, vrčení a odbíhající rudl. Neslyším však žádné odkazování narážení zvěře do stromů apod. Já snad zase netrefil!!! Zapaluju čvaňho a přemýšlím, na kterém konci se stala chyba. Na nástřelu nemůžu nic najít, tak se vydávám jedním ochozem, jestli nenajdu barvu. Zde taky nic nevidím. Jdu tedy druhým vekslem, popojdu ještě kus hlouběji do lesa a případně dojedu domů pro psa, jestli bude moudřejší. Posvítím čelovkou mezi jámy v lesa a ejhle. V bukovém listí leží zhaslé sele, kňourek odhadem 35 kg. Seleti zakládám poslední hryz, sobě úlomek a následně kus fotím. Jdu zpět proti barvě a nacházím jí pouze asi 10 metrů od místa zhasnutí selete. Doma zjišťuji, že rána sedí na pleci, ale výstřel není. Plášť jsem našel na výstřelové straně ve slabině. Buď se kule tak zvrtla, nebo stál kus tak moc šikmo. Kloním se k variantě a) protože kus stál v době výstřelu prakticky ideálně naširoko. Doma kus ošetřuji a po nezbytných přípitcích na lovu zdar a na dědu mohu zalehnout do peří. Oslava kulatin tedy bude a bude i co jíst. zobraziť celý popis