popis: Prázdniny začaly, holky jsou u babičky, tak se s Jíťou po večerech můžeme věnovat čekaným. Včera jsme nevyrazili na špičáčka pod vesnici, protože nám čekanou den před tím ukončil nějaký turista. Vyrazíme na Máchalku. Tam by ...Prázdniny začaly, holky jsou u babičky, tak se s Jíťou po večerech můžeme věnovat čekaným. Včera jsme nevyrazili na špičáčka pod vesnici, protože nám čekanou den před tím ukončil nějaký turista. Vyrazíme na Máchalku. Tam by Jíťa mohla vidět jezevce, z řepky může vytáhnout černá a viděl jsem tady i staršího srnce vhodného k lovu pro Jíťu. Po osmé vysedáme z auta pod vesnicí. Jíťa na rameno zavěšuje kulobrok a já babičku zetku. Za chvíli už se uvelebujeme na sedačce. Na okraji vesnice to začne drnčet, vrčet, bublat a vůbec se odtud ozývají hrůzné zvuky. To chlapci na prázdninách začali dráždit své terénní motorky. Oba máme oči v sloup. Hoši sice jezdí jen po zahradě, ale ten rambajs. Motorky po chvíli utichají a my zahlédneme zajíce, srnu s dvěma srnčaty a srnce šesteráka. Jenže to netrvá dlouho a kluci to rozjedou znovu. To není na moje nervy. Jdeme tedy z druhé strany lesíka na sedačku u řepky. Cestou našouláme šest zajíců po hromadě. Zřejmě je mezi nimi nějaká sličná zaječka a páni ušáci se ucházejí o její přízeň. Oba jsme tolik zajíců pohromadě ještě neviděli. Na druhé sedačce je větší klid. Do smrákání pozorujeme několik kusů srnčího, ale vše ve velké vzdálenosti od nás. Před setměním říkám, Jitce, že se vrátíme na místo prvního čekání a koukneme, co tam vytáhlo. Šouláme okolo rybníčku k louce, na které zjišťujeme dva kusy srnčího na vedlejší louce pak srnu s dvěma srnčaty. Přicházíme k místu, kde jsou v lesíku jezevčí nory. Navrhuji Jitce, abychom chvíli zastavili, že možná uvidíme jezevce. Nedávno jsem tady za čekanou viděl tři. V řepce před námi to zašustí a jen očima zjišťuji, že se na louku „vyloupnul“ tmavý flek. Jen posunkem Jitce ukazuji, že už jde. Beru dalekohled a zjišťuji, že místo „rozhodčího“ z řepky vytáhla liška. Zetka jede z ramene a lišku chytám horko těžko až skoro na kraji louky. Dolinou houkne rána a já poslouchám, jestli neuslyším únik lišky. Je ticho, to by tam liška mohla být. Koukám na Jitku. Tak říká, že sice lišku měla v dalekohledu, ale po ráně se tak lekla, že lišku ztratila z dohledu. No nic, jdeme se tam podívat. Opravdu v trávě lišku nacházíme s ranou na hřbetu nad lopatkami. Jíťa se rozzáří a říká „Ty jo taťko, dobrý. Ty si lovec.“ Z nedaleké lísky ulamuje úlomek a už stojíme na lišákem s klobouky v ruce a provoláváme „lovu zdar“. Hřeje mne u srdce, když mi přeje má láska, kterou jsem přivedl k myslivosti, kynologii a snad jí i něco naučil. Zakládám úlomek za klobouk a připravuji úlovek k focení. Pak Jitku krotím v emocích a utišuji jí. V řepce za lesíkem, u kterého stojíme, to láme a šustí. „Prasata jdou!“ Černá zatáhla do lesíku a vypadá to, že půjdou na louku. Jitka ani nedutá a vzhledem k velkému šeru a jejímu horšímu zraku nechce lovit. Měníme si tedy flinty, já zapínám na puškohledu bod a připravuji se. Je nám oběma jasné, že černá nevytáhne, protože jde vítr od nás přímo na les. To nám po chvilce potvrzuje bachna, která začne vrčet odfukovat a je slyšet, jak celý rudl odskakuje do řepky. Jíťa opět zazáří a říká, jak to je super čekaná. Doma si dám tradiční dva kalíšky třešňovice, Jíťa skleničku vína a společně rozebíráme úspěšnou čekanou. zobraziť celý popis