popis: Včera celý den pršelo. Odpoledne jsem odvezl srnce z předchozího dne do výkupu, očistil trofej a obstaral vše kolem domu. Holčičky byly doma a Jitka přijela z práce až kolem půl sedmé. Je prý dost unavená, tak padne do postele i holk...Včera celý den pršelo. Odpoledne jsem odvezl srnce z předchozího dne do výkupu, očistil trofej a obstaral vše kolem domu. Holčičky byly doma a Jitka přijela z práce až kolem půl sedmé. Je prý dost unavená, tak padne do postele i holkama. Když jdeš spát, tak já se podívám pod naší vesnici k lesu, „co tam žije“. Bývalý lesník, který teď myslivčí u sousedů se mne nedávno ptal, jestli k nám od nich nechodí černá do pšenice. „Popravdě Ti Láďo řeknu, že ani nevím.“ Tak dneska to tam zmonitoruju. Nepředpokládám, že bych lovil, tak si na případnou sebeobranu beru z trezoru Zetku. Chvilku po osmé zasedám na kazatelnu. Od lesa se valí mlha a trochu mží. V koleji od traktoru leží srna. Ani se nehne, možná má u sebe srnče. Jinak je zde celkem mrtvo. Možná za horizontem bude větší pohyb zvěře. Balím se tedy a jdu pšenicí k polní cestě. Když nic jiného, tak se v tom vlahém večeru pěkně projdu. Pomalu se šinu po cestě až do ostré zatáčky s triangulačním bodem, železnou tyčkou. Zde už jsem párkrát na čekané byl a úspěšně ulovil bulkaře, několik kusů černé a lišku. Docházím k tyči, která je obrostlá malinami a porostem vyšších bylin. Za nimi i bez dalekohledu zjišťuji kus srnčího. Z pšenice je mu vidět jen hlava. Zaklekávám za porost a snažím se kus obeznat. To snad ne? On má jen jeden malý parůžek. Srnec reaguje na moje pohyby, ale zůstává na místě. Pro jistotu ho ještě řádně obeznávám. Přesouvám se k tyči, kterou využiji pro střelbu jako oporu. Jenže kam vystřelit. Rány na krk nemám zrovna rád, nerad bych tady naháněl srnce s prostřeleným hrtanem. Srnec možná půjde přes cestu do vedlejší pšenice. Jenže ten se stále drží na jednom místě, kde je pšenice vysoká. V poli za srncem zjišťuji další kus, který táhne k cestě. Myslivečtí patroni mě zřejmě mají v lásce, protože v tomto kusu také zjišťuji bulkaře. Můj srnec stále nezměnil pozici a tak se rozhoduji. Opírám zetku o tyč, odjišťuji, a když srnec otočí hlavu k lesu, ustaluji téčko na střed krku a mačkám. Po ráně se srnec zlomí a je klid. Druhý srnec mizí ve skrytu lesa. Však já se sem na tebe ještě dojdu podívat a nejspíš nabídnu lov Jitce. Zapaluji antitřesavkové cigáro a v tom mi vrní v kapse telefon. Jíťa „Co to? Já tě slyším “ Před tou ženskou se člověk neschová. Zrovna byla ve stodole a slyšela ránu. Srnci zakládám třezalkový poslední hryz, fotím, a jdu pro auto. Jitka na mě čeká. Je mi horko, tak odkládám mikinu. Hladím a jí a říkám „Ty my nosíš štěstí.“ Mám jí krátce a koupil jsem jí na doporučení Jendy. V zimě jsme vyrazili na naháňku na Šumavu. Já tam zjistil, že jsem doma nechal svetr, tak mi Honza půjčil mikinu na zip s logem klubu chovatelů kopovů. Já ten den na štontu ulovil lišku a sele. Na druhém štontu po mě „vyjel“ silnější kus černé. Honza říkal, že je to prasečí mikina. Tak ta moje taky nosí štěstí. Doma srnce věším. Tradičně snižuju hladinu třešňovice v lahvi o dva panáky a rozebírám dnešní lov a přemýšlím nad přízní mysliveckých patronů. Ulovit dva srnce za dva dny se mi ještě nepovedlo. zobraziť celý popis