popis: Zvoní cizí číslo. Jestli bych mohl na dosled srnce. Je půl desáté a tak si říkám, že to asi na nástřelu nebudeme první. No, tak uvidíme co z toho bude. Sraz dohodnutý na poledne. Po cestě do lokality se dozvídám, že na srnce bylo ...Zvoní cizí číslo. Jestli bych mohl na dosled srnce. Je půl desáté a tak si říkám, že to asi na nástřelu nebudeme první. No, tak uvidíme co z toho bude. Sraz dohodnutý na poledne. Po cestě do lokality se dozvídám, že na srnce bylo stříleno ráno v 5 hod. Na nástřelu je hodně barvy, která se po 150 m ztrácí. Měli tam jezevčíka, který je dovedl těch 150 m a když už neměli barvu, tak jej pustili a za 40 min. se vrátil... No a že pojedeme na poslední barvu. To rázně odmítám! Rád bych začal od začátku a hlavně chci pořádně prohlédnout nástřel. Nástřel je v kraji louky, je tam dost svalové barvy, taky snad kousek svalu, ale ať dělám co dělám tříšť žádná. Strojím sebe i Frey. Začátek je takový rozpačitý, ale po 80 m zaléhá dobře do řemenu a vede mě šikmo mírným svahem dolů a docházíme do místa, kde ráno vypustili jezevčíka. Frey pokračuje dále, je dobře zalehlá v řemenu a i když již, asi 500 m neukázala žádnou barvu, jsem si jistý, že jdeme dobře. Za mnou slyším něco o tom jestli to má cenu a kdoví kde je srnci konec. Po asi dalších 200 m mě Frey vede po nějakém ochozu na kraj louky, která v tom místě zabíhá do lesa. Fena střihne tento roh a při vstupu znovu do lesa, vidím na kopřivách otěr barvy. Značím si toto místo a hlásím to svým následovníkům. Evidentně jsou z toho překvapeni. Lesem pokračujeme ještě 150 m a před námi je odrostlá dubová houština. V jejím okraji zvedáme srnce! Pouštím Frey, po chvíli začíná hlásit a v různých obloucích a kličkách štve srnce v oněch doubcích. Snažím se nadejít do přehlednějšího prostoru a po chvíli vidím srnce ve svižném tempu. Frey je asi 10-15 m za ním. Srnec, dub, srnec, dub, dub, srnec střílím a asi dub... Štvanice po ráně nabírá na intenzitě, srnec opouští dubový porost a vysokým lesem mizí za horizontem. Podle GPS jsou asi 400 m ode mě. Když dojdu na hřeben, zjišťuji, že odvrácený svah je houština se vším možným. Frey hlásí asi ve 100 m vzdálenosti a postupuje po vrstevnici, já postupuji po hřebenu souběžně s nimi. Do houštiny je zbytečné jít. Musí ho někde vytlačit do přehlednějších míst. Po asi 300 m. vycházím z lesa, ale odvrácený svah je stále houština. Zdá se mi, že se hlášení přibližuje! Najednou vybíhá srnec do pole, kde je kukuřice a v plné rychlosti mě míjí na 50 m Kukuřice je max. do výše kolen, ale nejsem schopný na kus vystřelit. Hlášení z jednoho místa se začne ozývat z remízku, nebo spíše nějaké strouhy na druhém konci pole. Nejdu přímo přes pole, ale krajem lesa to obcházím a s dobrým větrem se přibližuji. Dojdu k jívě asi 50 m od hlásící feny. Myslím si, že srnec bude někde v potůčku, ale najednou vidím Frey, jak vybíhá na okraj pole a obíhá takový "ostůvek" vysokých kopřiv. Zdá se mi, že z těch kopřiv vidím parůžky. Z batohu vytahuji puškohled, opírám kulovnici o jívu a obeznávám situaci. Ano, je to pohybující se paroží a místy vidím i hlavu. Probleskne mě myšlenka, že bych to zkusil těsně pod hlavu... Ale nakonec to zavrhuji. Nestojím o rozstřelenou lebku... Celé to divadlo v kopřivách trvá alespoň 10 min. (já mám, ale pocit, že tam stojím hodinu) Srnec se začíná posouvat. Je tam asi nějaká terénní nerovnost, jelikož už vidím krk a začíná se objevovat hřbet, střílím pod hřbet a srnec se ztrácí. Freyuška po ráně přibíhá ke mě a vrací se zpět k srnci. Teda k okraji kopřiv, dívá se do těch kopřiv a pak na mě. "No teď už to je na tobě "páničku", aby jsi mi tam udělala cestu". Má pravdu holka moje. A jaký byl postřel? Sval předního levého běhu, těsně pod hrudníkem. zobraziť celý popis