popis: Dne 10. dubna 2017 jsem před 21.00. hodinou vyrazil na divočáky k Českému Rudolci. Právě tam jsem se po předešlé domluvě sešel s Pepou Svobodou a Petrem Doskočilem a společně jsme pak domlouvali, kdo si kam pojede sednout. Počasí neb...Dne 10. dubna 2017 jsem před 21.00. hodinou vyrazil na divočáky k Českému Rudolci. Právě tam jsem se po předešlé domluvě sešel s Pepou Svobodou a Petrem Doskočilem a společně jsme pak domlouvali, kdo si kam pojede sednout. Počasí nebylo nejlepší. Obloha byla zatažená, šlehaly blesky a burácely hromy. Bouřka však rychle přešla a obloha se vyjasnila. Vyrazili jsme. Já nad Stoječín svým autem, Pepa do lesa pod Matějovec a Petr Doskočil na Holabrun. Po příjezdu do Stoječína jsem auto zaparkoval u kapličky na kraji rozlehlých luk táhnoucích se k Matějovci. Odtud jsem pokračoval pěšky k nedaleké kazatelně se zakrmeným místem. V kapličce svítila svíčka a já se v duchu ptal Sv. Huberta, zda mi bude tohoto večera nakloněn. Došel jsem ke kazatelně, vystoupal na ní, pohodlně se usadil a poté jsem triedrem projel dohledné okolí. K mému velkému překvapení jsem na zadní protilehlé louce zpozoroval několik divočáků, kteří zde hledali něco dobrého k snědku. Vzhledem k tomu, že byli vzdáleni zhruba 100 metrů od zakrmeného místa, chvíli jsem čekal, zde se vydají tímto směrem. Když se tak několik minut nestalo a spíše se vzdalovali, vyrazil jsem svému štěstí naproti. V krytu zarostlé meze se mi k nim podařilo dostat na vzdálenost 70 metrů. Byli zde čtyři stejně velcí lončáci, kteří se pohybovali v horní části této louky. Pak už jsem jen zalehnul, pod flintu jsem si dal triedr s mou ušankou, namířil na jednoho z lončáků, ustálil záměrný kříž na jeho komoře a potáhl spoušť. Nad Stoječínem zaburácel výstřel a můj lončák se zlomil v ohni. Chvíli jsem počkal a poté šel k nástřelu, kde jsem našel divočáka již zhaslého po zásahu přední komory. Šlo o kňourka kolem 30 kg, kterého jsem ulovil dne 10. dubna 2017 ve 21.50. hodin. O svém úspěchu jsem pak telefonicky informoval Pepu Svobodu, se kterým jsem se krátce poté sešel v hale firmy Stagra v Českém Rudolci, kde jsem divočáka zavěsil a vyrušil. Pepa pak pokračoval na jiném místě v čekané a já odjel kvůli svému nachlazení k domovu. Když jsem se pak přes Markvarec vracel k Volfířovu, napadlo mě ještě přizastavit v naší honitbě, na křižovatce v Mladých lesích mezi Radlicemi a Volfířovem. Z této jsem pak triedrem shlédl Zadní díly. Den předtím jsme zde totiž na zasetém ozimu sbírali zdejším zemědělcům kámen a ve spodní části tohoto pole byly čerstvé stopy většího divočáka. Právě v těchto místech jsem zahlédl jeden větší kus černé. Chvíli jsem jej sledoval a poté si řekl, že se k němu půjdu podívat. Auto jsem nechal v křižovatce a přes zdejší louky šel přímo k němu. Prvních 200 metrů jsem šel normální chůzí, jelikož byl mezi mnou a divočákem potok, kolem kterého rostlo dosti keřů, které mi poskytovaly dostatečný kryt. Takto jsem k divočákovi došel na 50 metrů a poté jej přes potok skrze keře pozoroval. Nebyl pochyb o tom, že jde o samotného kňoura, jehož váhu jsem odhadoval na nějakých 100 kg. Divočák zde nerušeně buchtoval na zdejší louce pod zasetým ozimem a od jeho ryje přitom létaly drny trávy. Celoroční doba lovu dospělé černé zvěře a vyřízené povolení na lov jednoho kňoura v naší honitbě mě nenechávalo klidným. Váha kusu mě ale nepřesvědčovala o tom, že tento kňour bude stát za to. Už z tohoto důvodu jsem úmyslně riskoval a pokoušel štěstí této noci. Rozhodl jsem se jít proto blíže, abych divočáka dokonaleji obeznal. Nejprve jsem přeskočil potok a poté zůstal nehybně stát. Čekal jsem na reakci divočáka, který mě samozřejmě slyšel a nějakou chvíli přestal obracet zdejší louku, nehybně stál a hleděl mým směrem. Ani jsem se nehnul a čekal jen na to, až začne kňour opět buchtovat. Jakmile se tak stalo, opustil jsem částečný kryt prorostlého potoka a s vynikajícím větrem šel přímo na něj. Bez jakéhokoli krytu jsem se k divočákovi dostal na vzdálenost kolem 30 metrů, odkud jsem jej nějakou dobu pozoroval svým triedrem. Z této vzdálenosti jsem již za jasné, takřka úplňkové, noci rozpoznal tvar hlavy odpovídající staršímu kusu, což rozhodlo o mém dalším počínání. Opatrně jsem zalehnul, flintu zapřel o svůj triedr a namířil na divočáka. Chvíli jsem ještě čekal na to, než se postaví na široko. Jakmile se tak stalo, ustálil jsem záměrný kříž na jeho přední komoře a lehce stiskl spoušť. Zaburácel výstřel a divočák se zlomil v ohni. Bylo 40 minut před půlnocí, stále tedy 10. dubna 2017. Se značnou nervozitou jsem protentokrát vynechal povinnou pětiminutovku a téměř okamžitě jsem šel s přebitou kulovnicí k ulovenému kňourovi. Stál jsem nad ním, když naposledy odkázal a byl tak přímým svědkem odchodu opravdového černého rytíře z našich Horáckých lesů. Jeho nepoškozené zbraně totiž na první pohled slibovaly medailové hodnoty, přičemž velikost kňoura byla kolem 100 kg živé váhy. Celý rozechvělý jsem u uloveného divočáka zaklekl a srdečně děkoval patronům naší myslivosti za jejich přízeň. Poté jsem vzdal divočákovi poslední poctu a volal Pepu Svobodu s žádostí o jeho pomoc, kterou mi samozřejmě přislíbil. Mezitím jsem divočáka na místě vyrušil a poté jsme jej za přítomnosti Pepy Svobody a Petra Doskočila společně naložili do Pepova terénního osobního automobilu a odvezli do Studené, kde jsme jej zavěsili v nově vybudovaných prostorách firmy Stagra sloužících pro účely myslivosti. Zde divočák na háku vychladl do následující dne. Kňoura jsem pak opět převezl zpět do Volfířova, kde jsem jej ukázal důvěrníkovi a mysliveckému hospodáři a na mé zahradě provedl jeho ofotografování. Po přeměření páráků kňoura, stále ještě v čelisti, jsem naměřil délku 7,5 cm s úbrusem 6 cm. Tyto hodnoty s přihlédnutím ke slibným klektákům, opravdu slibovaly mimořádnou trofej v našich podmínkách. Následujícího dne jsem pak zbraně po vyvaření hlavy vyjmul a tím se tak potvrdil můj předpoklad mimořádné trofeje. U páráků jsem shodně naměřil délku 19,9 cm a šířku 25.6 mm. U klektáků jejich obvod odpovídal shodné hodnotě 7,3 cm. S jedním kladným bodem za páráky kvůli nedostatečné délce nedosahující kruhové výseče v šabloně a se třemi kladnými body za bezchybné klektáky s dobrou barvou a uzavřeným kruhem mi vyšla výsledná bodová hodnota trofeje na 115,3 bodu CIC, což odpovídá spodní hranici stříbrné medaile. Musím však říci, že jsem byl při měření možná zbytečně přísný a celková hodnota zbraní by se mohla dostat přes 116 bodů CIC. Bronzová medaile mi však zcela jistě neuteče a jde tedy o mou první medailovou trofej zbraní sedmiletého kňoura. Diano a Sv. Huberte díky a lovu zdar. zobraziť celý popis