popis: Sníh nám začal slušně tát. Dopoledne jdu na kontrolu krmeliště. Spíš už jen kouknout, jestli sem nechodí alespoň lišky. Pole je pod vsí poběhané od lišek. Fouká sice jihovýchodní vítr, ale plán na večer je daný. S Honzou jsm...Sníh nám začal slušně tát. Dopoledne jdu na kontrolu krmeliště. Spíš už jen kouknout, jestli sem nechodí alespoň lišky. Pole je pod vsí poběhané od lišek. Fouká sice jihovýchodní vítr, ale plán na večer je daný. S Honzou jsme po obědě zkusili nějaké nory, ale lišky jaksi nebyly doma. Ráno nám ve studni došla voda, takže navečer se jedeme k Honzovi vykoupat a v šest už se oblékám, líbám všechny tři holky a přeju jim dobrou noc. Ještě ne v plné zbroji otvírám vrata stodoly a už slyším z lesa skolit lišáka. Rychle se obléct a ve čtvrt na sedm zasedám na kazatelnu. Na bílé pláni osvětlené měsícem je vidět za bílého dne. Mráz tak do -1, nefouká, takže to bude hezký večer. Po poli za horizontem běhá lišák a skolí jak o život. To trvá snad deset minut. V duchu si říkám, nebýt sníh umrzlý, tak za ním došoulám. Třeba sem bude vracet do lesa kolem mé kazatelny. Z mých rozvah mne vytrhne pohled ke strouze. Od té se odlepila malá dlouhá „čárka“. Ani neberu do ruky dalekohled, ale rovnou kulobrok. Zvětšení na 10x, zapnout bod, napínák, pořádně zapřít. Vzdálenost odhaduji na 130 metrů. Po ráně liška padla, ale zvedá se a tahá po předních pryč. Svou chybu napravuji druhou ránou. Píšu Jitce zprávu a telefon ukazuje 19:45. Jitka odepisuje, ať vydržím, že jistě ještě přijde první skolící lišák. Ten se po druhé ráně odmlčel a nejspíš šel hledat partnerku do hloubi lesa. Pole zeje prázdnotou a nebýt bublajícího potůčku, bylo by tu lautr mrtvo. Opírám se zády o stěnu kazatelny, že bych třeba přivřel oko. Sotva se opřu, ve stínu keřů na okraji starého sadu, se mi zdá, že se něco mihlo. Opět se ze stínu vynořila silueta lišky a běží směrem k lišce první. Zvětšení, bod, napínák. Liška stojí odhadem na 140 metrech naostro a větří. V lepším případě větří rybinu, v horším mě. Liška se opět rozchází a otáčí se ke mně bokem. Po ráně liška padá bez jakéhokoliv odkazování. Nebýt tolik oblečený snad se i poplácám po rameni. Je 20:50 a já Jitce opět píšu. Mělo už by jí být jasný, že šikovnějšího chlapa si nemohla najít. Je ještě poměrně brzy, tak vydržím, když je ta liščí noc. Chvilku po deváté hodině slyším chrastit drápky po ledové krustě pod kazatelnou. To nejspíš mates hledá něco dobrého na zub. Pohledem do zavřeného bočního okénka zjišťuji, že se na noční lup vydala kuna. Opatrně beru kulobrok, nahmatávám zadní kohoutek, musím si i stoupnout a strouhou houkne rána snad silnější než ty kulové. Teď už nemá cenu pokoušet štěstí a provokovat myslivecké patrony. Balím věci, kontroluji úlovky a odnáším je na zahradu, kde mi Jituš dělá památeční foto. Byť v naší honitbě je bažantů jak prstů na obou rukou, snad budou alespoň zajíčci mít lepší spaní. Doma tradičně štamprlátko na Lovu zdar a na mého dědu a směle mohu zaplout do peřin. Honza ráno do telefonu prohlašuje „ Ty nemůžeš střelit jeden kus, ty to bereš po třech“ Naráží tím na nedávný úspěch na naháňce. Na každého z nás si občas (za)sedne štěstíčko. zobraziť celý popis