popis: V úterý zemědělci prosekali kukuřice. Měl jsem vizi svolat na středeční svátek naháňku do kukuřice, ale nakonec jsem uznal, že by se nás takto narychlo sešlo pět a půl a za toho bychom tři šli do leče. Řídím si tedy na střede...V úterý zemědělci prosekali kukuřice. Měl jsem vizi svolat na středeční svátek naháňku do kukuřice, ale nakonec jsem uznal, že by se nás takto narychlo sešlo pět a půl a za toho bychom tři šli do leče. Řídím si tedy na středeční ráno budíka. Včera Honza střílel v průseku na sele, ale zřejmě z důvodu ukvapené rány kule minula svůj cíl. Budík pípá a já se přemáhám vstát. Netrvá mi to dlouho a vyjíždím Vitarou z vesnice. U obecního lesíka má zaparkované auto kolega Jirka. Pojedu tedy z druhé strany kukuřice. V kukuřici je klid, jen rosa padá z listů. Šoulám za občasného bliknutí baterkou hlouběji do průseku. Roztahuji trojnožku a čekám na rudly prasat, která potáhnou přes průsek. Zatím jsem viděl jen zajíce a plus mínus čtyřicet krkavců. Tento „černý mor“ se u nás hlavně v letošním roce hodně rozšířil. Už zvažuji odchod domů, když se na vzdálenost asi 80 metrů něco vytáhne z kukuřice. Flinta na rameni, ruce v kapse, takže připravenost nulová. Zjišťuji, že na průsek vytahuje liška. Z kukuřice jí kouká jen hlava a přední běhy. Liška si mne prohlíží. Jakmile otočí hlavu na druhou stranu odkládám dalekohled, kulobrok sedne do trojnožky, napínák, odjistit a když křížek sedne na lopatku odmačkávám. Liška po zásahu krátce odkazuje. Jenda mi píše „To ty?“ a já odpovídám, že jsem ulovil lišku. Schovám telefon do kapsy a za liškou naráz padlo asi pět krajních stvolů kukuřice. Slunce vychází na horizont, já se blížím k domovu, těším se na vydatnou snídani s pocitem, že jsem zbytkům naší drobné zvěře trošku ulehčil život. zobraziť celý popis