popis: Letos se mi na lovu černé zvěře nějak nedaří. Vždyť poslední kus jsem ulovil koncem června. A to se věnuji čekaným říci poměrně hodně. Hold jak občas člověk nešlápne do … trusu, tak se mu nalepí smůla na paty. Černou v ho...Letos se mi na lovu černé zvěře nějak nedaří. Vždyť poslední kus jsem ulovil koncem června. A to se věnuji čekaným říci poměrně hodně. Hold jak občas člověk nešlápne do … trusu, tak se mu nalepí smůla na paty. Černou v honitbě máme, ale z kukuřic se jim nechce ani za mák. V úterý jsem se cestou z čekané zastavil v Třešňovce. Je to loučka u silnice kousek od naší vsi. Za silnicí ještě stojí kukuřice a černá tudy ráda táhne ze sousední honitby. Kolem desáté to v lese začne vřít. Praskání větví, kvičení selat a další projevy jsou známkou, že „už jdou“. Na okraji lesa už vidím 6 kusů, ale v tom mi za zády padá rána. Kupodivu černá na ní nereaguje. Netrvá to ale víc než pár minut a zvěř odbíhá do hloubi lesa. Nejspíš se otočil vítr a navětřili mě. Druhý den navečer dávám malé školení o mysliveckém plánování kamarádům manželům, kteří se dali na zkoušky mysliveckých hospodářů. Školení se protahuje skoro do 21 hodin. Michal jede domů na motorce, Petra ještě počítá a já se oblékám do zeleného. Jitka na mne udiveně kouká. Zítra sice jedu na černou na Slovensko, ale tyhle prasata prostě musím vyhmátnout. Ještě že má Jitka pro ten náš koníček tak velké pochopení. V kukuřici se tam zaláme černá, ale jinak je v lese mrtvo. „Prásknu“ ještě jednu a jdu domů, abych se vyspal na zítřejší práci a odpolední cestování. Kolem půl jedenácté se začíná v kukuřici intenzivně ozývat samotný kus. Od kukuřice mně dělí vlastně jen dvě stoky a silnice. Šustění kukuřice je stále intenzivnější. Zapínám bod, napínák a měním zvětšení na 4x. Srdce mi bije až v krku, oči jezdí po hraně kukuřice, snad na mě to prase neskočí. A už se vytahuje z kukuřice ke škarpě. Z kukuřice kouká jen hruď a ránu na hlavu neriskuji. Po cestě a do hloubi lesa houkne rána, prase se s lehkým kviknutím láme v ohni a odkazuje. Rychle přebíjím, ale další rána není nutná. Když přistoupím ke kusu, vrní mi v kapse mobil. Jitka píše, jestli jsem nestřílel, že byla na dvoře a zaslechla ránu. S úsměvem na tváři jí píšu, že zcela výjimečně jsem střílel já a máme kňourka cca 50 kg. Pak už jen kus vyvrhnout, doma ošetřit, spláchnout prach, štamprlíka na Lovu zdar a po půlnoci s myšlenkou, že se smůla prolomila, ulehám do peřin. zobraziť celý popis