popis: Od minulého měsíčku černá den co den brala na krmelišti. Ve středu už byla solidní viditelnost, tak jsem zasedl na kazatelnu. V devět mi přišel rudl bachna, dvě lončačky a pět selat. Tlupa ale nedošla na krmeliště a ve vzdálenost...Od minulého měsíčku černá den co den brala na krmelišti. Ve středu už byla solidní viditelnost, tak jsem zasedl na kazatelnu. V devět mi přišel rudl bachna, dvě lončačky a pět selat. Tlupa ale nedošla na krmeliště a ve vzdálenosti asi 150 metrů zatáhl do lesa. Nevadí, vyrazím na ně druhý den, nebo v pátek s kamarádem Zbyňďou, který k nám přijede na sobotní hon. Počasí se ale natolik změnilo, že jsem se na čekanou nedostal. V neděli jsem zasednul v sedm. Opět na vzdálenost 150 metrů mi v půl jedenácté zatáhly do lesa a dvě bachny a tři selata. Ne, že bych na ně nemířil, ale pevně jsem doufal, že přijdou na připravené pochutiny. Člověk míní, černá mění. Jenda mi kolem 21.hodiny píše, že ulovil sele. Tak první kus spárkaté do tomboly na sobotní ples máme. Včera dopoledne napadlo trošku sněhu. Jitka, žena má zlatá, došla s Kačenkou zkontrolovat krmeliště. Opět bylo vybráno, tak přisypala trochu krmě. Večer mám na starosti holčičky. Když uspím malinkou a ta větší se ještě čvachtá ve vaně, přichází Jitka z jednání zastupitelstva. Tak rychle oblíknout a šup na kazatelnu. Na krmelišti i v poli na řepce stojí srnčí. Sedím třičtvrtě hodiny a na řepce „pasu“ tři kusy srnčího a tři zajíce. Pak to v lese zapraská, zašustí a na scénu vystupuje první kus černé. Po chvilce za ním vybíhají do pole další tři menší kusy. Oproti nedělnímu rudlu zde chybí jedna bachyňka a jedno sele by mělo být hodně světlé. Ikdyž při dnešních stavech černé může o úplně jiný rudl. Jsem odhodlán střílet i na těch 150 metrů. Viditelnost je dobrá a opora v kazatelně taky. Selata porýpávají na řepce a berou směr souběžně s lesem. Zdá se, že na krmeliště nepůjdou. K lesu je to 205 metrů, to mám odměřené. Selata jsou dejme tomu 10-15 metrů od lesa. To by mělo vyjít. Bod ustaluji za plec a do horní poloviny těla a odmačkávám spoušť. Rána je zvláštně třeskavá, neslyším úhoz kule do těla a na nástřelu nic neleží. To je „pěkný“. Zapaluji čvaňho a po chvilce jdu na nástřel. Na sněhu dobře nacházím zápory a krupičku barvy, od kus dál už větší krůpěj, dál pár kapek pohromadě a stopa vede do lesa. To vypadá dobře, ale dál nejdu. Píšu Jendovi, že jdu pro Laru. Doma se převlíkám do lehčího oděvu a Jitka vyhrožuje, že bez úlovku se nemám vracet. Od nástřelu jde Lara dost roztěkaně, jako by za každým stromem seděl bubák. Pak zjišťuji, že už bere sele vysokým nosem. Sele totiž nedošlo dál jak 20 metrů od nástřelu. Leželo tedy asi 15 metrů v lese s průstřelem spodní části srdce, což zprávou oznamuji Jitce i Honzovi. Při vyvrhování mi zvoní telefon. Nejlepší čas!!! To Jenda volá, že mi tedy gratuluje a že má taky prase. Musíme dát dokupy administrativu spojenou s odevzdáním vzorků na svalovce. Doma ošetřuji sele a jedu k Jendovi, kde ještě probíráme průběh nejen toho dnešního lovu. Doma si dám kalíšek ohnivé vody na úspěšný lov a dědovo lehké myslivecké nebe a pak se odeberu do peřin. zobraziť celý popis