popis: Včera jsem přijel z práce, dal si kávu a pověnoval se trochu holčičkám. Bylo mi jasné, že už nic kolem domu neudělám a začala ve mně hlodat myšlenka na návštěvu revíru. Pro jistotu se ujišťuji u Jitky, jestli bych neměl jít ve...Včera jsem přijel z práce, dal si kávu a pověnoval se trochu holčičkám. Bylo mi jasné, že už nic kolem domu neudělám a začala ve mně hlodat myšlenka na návštěvu revíru. Pro jistotu se ujišťuji u Jitky, jestli bych neměl jít ven. Když na mou třetí otázku odpovídá, „Co já vím? Jeď si, jestli chceš.“ Oblékám se do zeleného, kulobrok na rameno a Laru k noze. Už je poměrně pozdě, tak zkusím zajet do lesa, došoulat do míst, kde rádi přetahují mufloni, černá a často se ukáže i kmotra. Cesta vede v místech, kde nesmíme, podle zákona o myslivosti a s ohledem na hranice honiteb, stavět posedy. Pomalu šouláme po přibližovací lince, sem tam kontroluji terén před sebou a naslouchám zvukům lesa. Sojky jsou slyšet po celém lese, ale jejich skřepotu už dávno nevěřím. Často vydávají varovné zvuky i při haštěření mezi sebou. Vpravo ve svahu k potoku v mýtním porostu zvěř není. Ani na levé straně v probírkových porostech drobných vlastníků není vidět žádný pohyb. Zůstanu tedy stát na cestě a uvidíme, co se bude dít. Lara usedá a následně se i odkládá. Za strouhou houkají výři a v hloubi lesa se ozývají zvuky mě neznámého ptáka. Být tady Terezka, tak už jí mám za krkem. V probírkách za zády praskne větev a je slyšet šustění listí. Zprvu tomu nevěnuji velkou pozornost, ale šustění sílí. Tohle srnčí nebude. Buď na nás táhnou mufloni, nebo černá. V lese je dost šero a do toho je slyšet divný zvuk, jak kdyby divočák lousknul žalud. To už odepínám Laru z vodítka, abychom se při otáčení nezamotali do řemene, upevňuji ji v odložení, beru do jedné ruky kulobrok a do druhé dalekohled. V lese registruji pohyb. A zvuk louskání je mi jasný. Muflonka stojí o borové souše a loupe kůru. Rychle zjištuji další kusy. Kolegové viděli v těchto lesích na naše poměry dost slušného berana. S touto muflonkou jsou ale pouze dva tříleťáci. Pomalu zaklekám, zapínám bod, a když muflonka opouští kryt stromu, mačkám spoušť. Muflonka vyráží směrem k cestě a po dvaceti metrech se láme. Lara se po ráně jen zvedla, ale zase ulehla a ani neměla snahu vyrazit za zvěří. To je pro ni dobrá praxe. Po chvíli ji nechám vypracovat krátkou stopu a oznámit mi kus. Snad jí to trochu nabudí do práce na stopách. Pak už založit úlomek, poslední hryz a vykonávám červenou práci a jdeme pro auto. Doma se Jitka diví, že jsem střelil muflonku. Pravdou je, že v loňském roce se mi mufloní nepovedlo ulovit. O to větší má radost, že opět ochutnáme klobásky z muflona. zobraziť celý popis