popis: Pozvání od kamaráda k odstřelu srnce vždy potěší, tak tomu bylo i tentokrát. Do honitby jsme se dostali po 18 hodině a zasedli jsme na kazatelnu u kukuřičného pole a obilného strniště. V 19 hodin začalo hustě pršet a asi po půl ho...Pozvání od kamaráda k odstřelu srnce vždy potěší, tak tomu bylo i tentokrát. Do honitby jsme se dostali po 18 hodině a zasedli jsme na kazatelnu u kukuřičného pole a obilného strniště. V 19 hodin začalo hustě pršet a asi po půl hodině přestalo. V duchu jsem si říkal, že by srnčí mohlo začít vycházet, ale ani ve 20 hodin se žádný kus neukázal, po čtvrt hodině jsme zpozorovali srnce na kraji zarostlého příkopu a rozhodli jsme se k němu přišoulat. Po obeznání jsme zjistili, že se jedná o ročního vidlačka s parožím do výše slechů, tak že nic k lovu. Rozhodujeme se ještě zajet autem k pásu vojtěšky jestli tam nějaké srnčí nebude. Bylo již tři čtvrtě na devět když ve vojtěšce obeznávám srnu a pojednou u ní stojí srnec, který ležící nebyl vidět. Po krátkém obeznání v něm zjišťuji asi čtyřletého nerovného šesteráka. Rozhoduji se střílet, vylézám s auta a odhaduji vzdálenost na 150 metrů. Najednou srnec začíná srnu honit a vzhledem k houstnoucímu šeru okamžitě jak se srnec zastavuje střílím, srnec značí zásah nahrbením po 20 metrech zaléhá. Srna k němu pomalu přichází a zůstává u něj stát po asi deseti minutách ustrašeně odskakuje. Říkám si, je to dobré, srnec asi zhasl. Čekáme ještě deset minut protože pro tmu již není srnec vidět, pouštím fenu na volné hledání a sledujeme ho jak si jde pro vítr, chytá vítr a běží směrem k srnci, říkám si jeto dobré, ale jak je pes již u srnce tak se srnec zvedá a tryskem běží do blízkého lesa. Ještě stačím zaznamenat že má srnec vyhřezlá střeva. Pes běží za srncem, ale jezevčí mu zdaleka nestačí, mizí v lese a klid. Mezitím přicházíme k lesu kde označuji zálomkem místo kde srnec zaběhl a napjatě poslouchám zvuky nějakého zápasu , ale klid, po chvíli se fena vrací a nenacházím žádné známky že by byla u srnce. Pro dnešek konec, ráno moudřejší večera. Po bezesné noci přicházím ještě za šera na místo včerejšího děje a čekám na pořádné světlo, v dáli běží po strništi divočák, ale je to asi 400 metrů daleko. Rozmotávám barvářský řemen a nasazuji psa na nástřel, který je na strništi dobře zřetelný a až po místo zálehu srnce je vidět pás barvy. V zálehu je velké kolo barvy a po odskoku obsah trávníku. Po padesáti metrech střeva a zbytek trávníku, pak se barva úplně ztrácí a až na kraji lesa na listu ostružiny dvě kapky pes zabočuje prudce doprava a jde po ochozu, ale žádná barva, jdeme již 100 metrů a barva nikde začínám být nejistý pouštím psa na volno a hledám spíš zrakem, po hodině žádný výsledek. Přichází kamarád s kolegou, který má fenu krátkosrstého ohaře ale se stejným výsledkem, v fena po několika desítkách metrů ztrácí zájem. Je již půl deváté a žádný výsledek, jdeme znovu po ochozu a po 300 metrech nacházíme přímo na ochozu kolo barvy a pak zase 200 metrů ani kapka. Rozdělujeme se znovu na volné hledání ale bez výsledku, fena sedí na kraji lesa a hledí na mne. Volám ji k noze a jdu zpět na poslední barvu, fena jde přede mnou a ohlíží se po mně, říkám si že asi jdeme pořád dobře, přicházím k místu kde fena již jednou seděla. Přicházím k ní a vedle feny leží v jámě po vývratu srnec s otevřenou hrudní a břišní dutinou. Zhaslý byl podle zapadlých světel již večer. Obrovská úleva a radost z úspěšného dosledu je mi zadostiučiněním za vytrvalost. Přijímám gratulace od kolegů a upřímné Lovu Zdar! zobraziť celý popis