popis: Včera jsme po práci s Jíťou a Kačenkou vyrazili ke kamarádovi na střelnici. Jednak jsem potřeboval přestřelit kulobrok na nové střelivo a Jitka si chtěla, jakožto čerstvý držitel zbrojního průkazu a adept myslivosti, vyzkoušet st�...Včera jsme po práci s Jíťou a Kačenkou vyrazili ke kamarádovi na střelnici. Jednak jsem potřeboval přestřelit kulobrok na nové střelivo a Jitka si chtěla, jakožto čerstvý držitel zbrojního průkazu a adept myslivosti, vyzkoušet střelbu z kulovnice. Ze střelnice jsme odjížděli spokojeni. Já, že mám nastřeleno a Jitka, že s babkou Zbrojovačkou po dědovi nasypala sedm ran do kola o průměru 12 cm. Na první střelbu myslím dobrý, ale abych co nevidět doma nehlídal holčičky a Jituš nevysedávala po posedech. Nějak se jí kulová střelba zalíbila. Tak večer bych měl s novým střelivem vyrazit ven. Nakrmit sebe, psi, uložit Kačí a razím ke Kněžskýmu. Na rohu lesíka je na dubu posed, před ním travou a keři zarostlá cesta, vlevo řepkové strniště, vpravo kukuřice. Chvíli po zasednutí vidím Jendovo auto, jak vjíždí na druhý konec řepkovišti. Jde si sednout na sedačku, kterou měl na okraji řepky. Píše SMS, že jsem mu četl myšlenky, že chtěl jít taky do Kněžskýho a prý lovu zdar. Je teplo a dusno. I přes to je na strništi 6 kusů srnčího, z toho jeden říjný pár. Srnec je z honění značně unavený, často polehává a těžko se pak zase zvedá, aby mu jeho milenka neutekla. Za chvilku potěšení se honí celý den. Za lehkého smrákání zjišťuji na strništi myškující lišku. Odkud přišla, je mi záhadou. Zkouším myškovat, na střelbu ani nemyslím. Lišku jsem zaujal, ale ne natolik,a by za mnou vylezla na posed. Jen tak „zasuším“ a zkouším na lišku mířit. Je to jistě přes dvěstě metrů. Skoro bych řekl ke třista. Kolik bych to dal nad? Mám vystřelit? Co když vyplaším prasata? Kdybych tak měl sebou místo osmy nějakou včelku. Odkládám kulobrok a lišku pozoruji triedrem. Liška se po chvilce blíží ke skruži a já jdu opět mířit. Teď bych vystřelil, teď, teď. V tom od Jendy padá rána. „Střílíme? Dobře, tak střílíme. Napínák, odjistit. Liška stojí pěkně naširoko. Dám to kus nad hřbet a kladivo letí ke svému cíli. Na nástřelu jako by se nic nedělo. Po chvíli registruji pouze mávání oháňky. Chvilku po mé ráně Jenda střílí ještě jednou. To jsou manévry!!!! Volám Jendovi, ať nechá ty kočky z vesnice a on že střílel na lišku a druhou ranou, že jí jistě trefil. Vyprávím mu průběh mého lovu a prosím ho aby přijel, protože takovou ránu mi u nás nikdo neuvěří. Jenda opravdu svou lišku našel, přijíždí a už krokujme k té mé ryšavce. Shodujeme se na nějakých 230 metrech, což doma potvrzuje měření na internetu. Vzájemně si přejeme lovu zdar. Mezi tím se přijel podívat další kolega, co je to u Kněžského za střelecké cvičení. Prohodíme pár slov, pochlubíme se úlovky a rozcházíme se do svých domovů. Jitka doma oceňuje zručnost svého mužíčka. „Hele a my jsme dneska stříleli na sto? Jojo. A ty si střílel na 230? Blááázen.“ Očividně Betinsolce nové krmení zachutnalo. zobraziť celý popis