popis: Včera večer jsem se postaral o holčičky, o psiska a začal přemýšlet, co s načatým večerem. „Mamko, mám jít ven?.“ Jitka sledujíc televizi se jen usmála a jako by řekla „Stejně půjdeš.“ Mezi námi, je lepší koukat do zele...Včera večer jsem se postaral o holčičky, o psiska a začal přemýšlet, co s načatým večerem. „Mamko, mám jít ven?.“ Jitka sledujíc televizi se jen usmála a jako by řekla „Stejně půjdeš.“ Mezi námi, je lepší koukat do zeleného než doma na televizi. Tak rychle převléci, než se něco zvrtne. Kulovnici, Laru a už si to šineme autem směr Máchalka. Letos jsem si „nadělil“ srnce III.vt, tak se musím po nějakém dobrém, nebo raritní srnci podívat a ne jen nahánět černou a kmotry. Před nedávnem jsem na jeteli obeznal srnce, který měl na jedné straně slabého vidláka a na druhé také vidli, ale rostoucí už od růže. Ten večer mi vyšel ještě šesterák, který měl přední výsady nasazené taky hodně blízko růží. Tady by se nějaký srnec nechal vybrat. Laru odkládám pod sedačku. Ta stojí v lánu jetele u betonového sloupu elektrického vedení, kdy ve vzdálenosti asi sta metrů je lán kukuřice. Mohla by se tu objevit i černá nebo nějaký ryšavka. Ale kuš!!! Jdeme na srnce! Lara způsobně leží pod posedem, dole ve vesnici je jako již tradičně rušno, až mě zaráží, jak v takové „díře“ může být takový ruch. Z kukuřice vytahuje srnčí, vlastně jen srny, jedno srnče a dva zajíci. Na okraji kukuřice opět monitoruji rezavý flek a triedr prozrazuje „mého známého“ srnce vidláka. Dlouho ho čtu a zvažuju, jestli střílet nebo ne. S věkem jsem na rozpacích, chlaďák nám nefunguje, možná bych našel raritnějšího srnce, potřebujeme maso na srpnový myslivecký den. A teď babo raď! Rozmýšlím se a během toho na srnce několikrát mířím. Ten pak vyřeší situaci zalehnutím, já odkládám flintu a mám klid. „Bude ležet do tmy a je to vyřešené, lovit ho můžu příště.“ Za šera vytahuje z kukuřice srna, která srnce zvedá. Kulovnice je opět v rameni, ale srnec je během chvilky v kukuřici. Tak a je to. Nevadí, srnec je tady stálý, jiným nerušený. Jenže po chvilce srnec vytahuje z porostu na jetel a míří k mojí sedačce. Pak už to jde ráz na ráz. „Babka“ sedne do ramene, odjišťuji, napínám napínák a téčko usazuji za plec. Po divně hvízdavé a ostré ráně se srnec láme v ohni. Píšu Jitce SMS, prý jsem šikula a lovu zdar. Srnci vzdávám poctu, prohlížím trofej a uznávám, že jsem chybu neudělal. Srnce za odborného dozoru Lary vyvrhuji a odnáším s krůpějemi potu na čele k autu. Cestou se stavíme u Honzy a Verči pochlubit se s úlovkem. Oba mi přejí Lovu zdar, od něžnějšího z nich dostávám i hubičku a Jenda oceňuje zajímavou trofej. Je zřejmé, že na straně, kde má srnec vidli už od růží byla ještě jedna výsad, kterou srnec někde ulomil. Jaká škoda, ale i tak jde o zajímavou trofej. Doma srnce věším do dílny, Jitka, jakožto adept myslivosti, odborně zkoumá trofej a uznává, že je to dobrej srnec. Když odnáší v misce myslivecké právo, zeptám se jí, jestli si nevšimla, zda jsem z jater vyříznul žluč. Chvilku na játra kouká a pak řekne „Nedělej si ze mě pr..el. Srnčí žluč nemá.“ Joooo takhle mě zkoušíval můj děda. Tak panáka na Lovu zdar a šup do peří. zobraziť celý popis