popis: Odpoledne v slušném vedru jsme s Terý a Larou dojeli do Štipoklaského lesíka přivnadit prasátkům. Krmím na hraně lesa a řepky. Něco přeci musí z řepky štětináče vytáhnout. Hlavní vnadiště je takřka netknuté, zato boční u ...Odpoledne v slušném vedru jsme s Terý a Larou dojeli do Štipoklaského lesíka přivnadit prasátkům. Krmím na hraně lesa a řepky. Něco přeci musí z řepky štětináče vytáhnout. Hlavní vnadiště je takřka netknuté, zato boční u malého pařízku vymetené. Nebyl jsem zde z časových důvodů 4 dny. No večer sem zkusím sednout, náhoda je blbec. Jeden večer jsem zde pásl čtvrt hodiny lončáka a nevystřelil, bo jsem si nebyl jistý pohlavím a březostí, v případě, že by šlo o bašku. Večer, dle domluvy Jitka přichází z jednání zastupitelstva naší obce (doufám, že díky jejímu brzkému odchodu nepadne obec) před půl devátou. Terý v pyžamu mi přeje Lovu zdar a Jitce se obávám dát pusu na rozloučenou, poslední dobou mi nosí smůlu na lovu. No láska je láska, tak hubana a lovu zdar. V lesíku to jako každý večer žije ptačím zpěvem. Od drobných opeřenců přes strakapoudy, po sojky, káňata a za šera zalétávají na hřad hřivnáči. Odpoledne jsem v diskuzi s Honzou zakřiknul, že ještě tolik nekoušou komáři. No může být i hůř. Za šera slyším z leva z lesa lámání. Buď v keřovém podrostu šmejdí černá, nebo srnčí hledá šťavnaté listy. Zprava to také zašustí a na průsek na němž je vnadiště i posed vychází na vzdálenost asi 10 metrů srnec. Už se spolu známe. Je to takový tuctový šesterák 4 roky. Chvilku civí na mě, pak přes průsek. Pomalu zatahuje pod bezy a v tom zprava slyším zafunění a lámání. „Tak ty si mi paroháči vyplašil prase!!! Sem vozím krmení, p..el mám otlačenou z neustálého vysedávání a ty mi ho takhle splašíš.“ Lamentuju v duchu. No vydržím ještě, možná sem zasvítí i měsíček. Zprava z hrany řepky je slyšet šelest, stále nic nevidím a oči si můžu vykoukat. Odložím dalekohled a pod smrkovými podkápky vidím černý flek. No jooooo, už je tady. Velikost akorát, selata nikde, jen by mohl vylézt z poza té borovice. Prase se otáčí zpět k řepce a z poza borovic vytahuje pouze hlava a krk. To by mi mělo na ránu stačit. Bod najíždí před plec já odmačkávám a Vulkán si to mastí ke svému cíli. Po ráně prase kvikne a silně odkazuje. Rychle přebíjím kulobrok a v puškohledu prase hlídám, kdyby šlo o obrnnou ránu. Chvilku je klid, tak flintu odkládám. Nekouřím, bo nemám co. Z nástřelu se opět ozývá šustění, tak jde kulobrok do ramene a hlídám lončáka v puškohledu. Už mi tečou slzy na kus skoro nevidím a on stále odkazuje. Už je klid. Jdu raději dolů a ke kusu. Na nástřelu leží lončáček cca 50 kg. Píšu Jitce i Honzovi, oba přejí Lovu zdar a Honza nabízí i pomoc. S díky odmítám, tohle zmáknu sám. Prasotah v autě, všude ostružiní a to teplo!! Zapocený, poštípaný od lítající havěti a špinavý od barvy dorážím domů. Za silné asistence pesanů ošetřuji kus. Dám si jedno orosené na schlazení volátka, doma štamprlíka na dědu a na lovu zdar a alou do peřin. Tak doufám, že jsem prolomil prasečí smůlu. Mám poslední dva Vulkány a pak vyzkoušíme Hamerheady. zobraziť celý popis