popis: Odpoledne jsem byl pomoci Jendovi na jeho novém domu, kde jsme trochu vymrzli, ale k večeru se zmírnil vítr a měsíc se vyhoupnul na oblohu. Jenda prohlašoval, že dneska “Na ně“ nejde. Mě to ven tahá. Dnes je úplněk, na víkend má p�...Odpoledne jsem byl pomoci Jendovi na jeho novém domu, kde jsme trochu vymrzli, ale k večeru se zmírnil vítr a měsíc se vyhoupnul na oblohu. Jenda prohlašoval, že dneska “Na ně“ nejde. Mě to ven tahá. Dnes je úplněk, na víkend má přijet návštěva, takže z nočních čekaných nic nebude a ještě pořád máme na seznamu pár zájemců o výbornou zvěřinu z divočáka. Doma proběhne večerní rutina. Uložit malinkou, večeře, nakrmit šakaly, uspat tu větší, hubana té největší a už můžu na čekanou. Volím sedačku za ovčínem. U samoty na mně opět štěká Štaflík, ještě pár večerů a budeme spolu kámoši. Viditelnost je dobrá, ikdyž je lehce zataženo. Po nějakém čase se obloha vyčistí a měsíc svítí jako rybí oko. Na poli se pase 14 kusů srnčího a nějaký ten zajíc. Po skoro dvou hodinách na otevřeném posedu mi začíná nasychat (jaro ještě opravdu není) a viditelnost je tak dobrá, že se snad čuníkům pod ten „reflektor“ ani nechce. Zkusím zajet pod Dolejšku, tam co jsem předvčírem škrábnul sele. Pomalu šoulám po cestě podél kukuřičniště. V lese to zjevně žije, tak pomalu šoulám přes pole blíž k lesu. V tom se ozve šustění i ze strouhy na druhé části pole za cestou po níž jsem přišel. Nevím kam dřív koukat. V tom vyhoupne na pole, na němž stojím kus černé. Pozoruji ho dalekohledem. Je to slušný sekáč. To by byla ranka!! Ikdyž pominu dobu hájení, kdo by se s ním z té oračky tahal. V lese nastává klid, zato ve druhé strouze probíhají nějaké šarvátky. Pomalu přelezu cestu a vyškrabu se do meze. Vykouknu na druhou část pole. Zde nic nevidím, nic nešustí, co se stalo?? Přes opadané větve dubů vidím na poli za strouhou rudl černé, jak táhne souběžně se silnicí, ale směrem k sousedům. To nem dobré! No nic, jdu za nima. Vítr mi přeje a třeba se černá u hranic otočí a půjde zpátky. Přes pole dojdu na silnici a po ní směřuji za rudlem. Vlevo na kukuřičništi zjišťuji tmavý flek. To bude skruž. Jenže ta skruž se blíží k silnici. Přes ní mi pak ve vzdálenosti přechází kňour, který má jistě přes metrák. Párkrát po mě mrknul „očkem“ co jsem zač a přešel na sousední pole hledat zbytky po kukuřici. Postupuji dál po silnici a vidím formaci rudlu svědčící spíš o tom, že se dají na útěk. Jeden kus se ale odvažuje přejít přes silnici a ostatní ho následují. To už pak hodují na zbytcích kukuřice, selata se mezi sebou šťouchají a já mám tak čas došoulat podél lesíka na lepší pozici. To už začíná poletovat sníh, vítr začíná foukat svižněji, podél lesa nejspíš dělá nějakou kapsu a černá začíná být nervózní. To už roztahuji trojnožku, usazuji dědečkovskou kulovnici do ramene, napínák, odjistit a silné téčko je na okraji plece. Po ráně rudl odbíhá ke vsi, Já slyším kviknutí kusu a zjišťuji, že odkazuje na nástřelu. Zapaluji si čvaňho, když je na mobilu 23:28 a zároveň SMS od Jitky, jestli už prý půjdu domu, že psice jsou nějaké neklidné. Jako by tušily, že páníčkovi se zdařilo. Na nástřelu s ranou na vyšší komoru leží kňourek, 35 kg po vyvržení. Nůž jsem jako na potvoru nechal doma, tak kus vyvrhnu až doma. Šroubovákem alespoň vytvářím dírku na založení plomby. Doma už jen červená práce a za asistence Lary a Kety, panáka na Lovu zdar a alou do peří. Je to v tomto mysliveckém roce 70 ulovené prase v naší honitbě. zobraziť celý popis