popis: Celý den bičoval déšť v přeháňkách střechy ve městě. V práci je to člověku jedno, ale ty výhledy na večerní čekanou jsou jaksi chmurné. Po práci doma zatopím, pak jako každý večer uspat malinkou, nakrmit šelmy a ejhle. Vítr...Celý den bičoval déšť v přeháňkách střechy ve městě. V práci je to člověku jedno, ale ty výhledy na večerní čekanou jsou jaksi chmurné. Po práci doma zatopím, pak jako každý večer uspat malinkou, nakrmit šelmy a ejhle. Vítr se uklidnil, měsíc svítí, to bych se mohl někam uklidit. Holky mi přejí do večerní čekané lovu zdar a za chvíli si to šinu k Ovčínu. Auto nechávám hned na začátku polní cesty, abych nevystupoval to toho bahniště, které se zde po dešti vytvořilo. K mé nevelké radosti mě za plotem samoty vášnivým štěkotem vítá místní chlupatý hlídač. Vypadá tak trochu jako Štaflík a řve jak „kráva“. No pěkný, to tady bude vymalováno. Popojdu na konec plotu a monitoruji situaci na poli. A hele je!! Rudl prasat stojí u polní cesty. Tak rychle za nimi. Kličkuji mezi kalužemi, z nohy na nohu se snažím jít tiše po lehce pomrzlé trávě. Černá táhne směrem ode mě. Za to jistě může ten Štaflík. To už vidím, že šance střelit kus u cesty je mizivá, protože černá přetahuje za horizont a míří zřejmě na kukuřičniště. Není jiné zbytí, než jít do toho marastu za nimi. Ještě že gumovky jsou doma v teple. Vítr vane bokem od rudlu, tak pomalu postupuji směrem do pole. Občas zkontroluji prostor přede mnou a v tom vidím u stoky pode mnou v poli kus černé. Bachna se selátky. Jenže ze selátek se klubou tři zajíci, kteří po chvilce mizí a u bachny zůstává jen jeden malý kus. Jdu tedy spíš k nim. Trvá mi to dlouho. Zdá se, že bahna na mě „po očku“ kouká a postupuje do pole k prvnímu rudlu. Lehkým krokem jim nadcházím. Už by šlo i střílet, jenže bachně se opravdu nelíbím a tak i se seletem za slušné zloby mizí za horizontem. Snad nezradí první rudl. Za horizontem to očividně žije, tak jdu zkusit našoulat první partu. To už mám na každé botě tak tři kila bahna a mám pocit, že jdu spíš rybníkem. Mám tady počkat, nebo jít za nima? Dilema je tak velké a stojí za rozmýšlení, že jako starý indián zapaluji „dýmku“ a rozjímám. Dokuřuji a rozhoduji se jít dál. Když to nevyjde, oni přijdou příště. Čvachtám si čvachtám a už vidím hřbety kusů. Buchtují kousek od veliké louky a roztažené podél stoky. Selat je tam víc, takže bude z čeho vybírat. Zkusím zakleknout a opřít se o trojnožku. To pro větší jistotu dobrého zásahu. Jenže horizont kusy kryje, takže šance k výstřelu není. Roztahuji tedy trojnožku na plnou délku a jdu ještě pár čvachtkroků blíž. To už je i této vůdčí bachně podezřelý ten hýbající se kůl v poli. Kulobrok zapírám do trojnožky, dalekohledem vybírám druhý kus zleva. Za varovného funění bachny zapínám bod, napínák a už hladím spoušť. Bod v tu dobu seděl na okraji plece. Vulkán dobře vykonává svou povinnost a sele zůstává s odkazování a chroptěním na nástřelu. Ostatní kusy mizí přes pole a zatahují do lesa. Na nástřelu leží bachyňka s ranou pěkně na okraji plece. Kus dotáhnu k louce, přichází na řadu červená práce a šup pro auto. Doma kus věším, psíci ho s velkou radostí ověřují. Zakončením úspěšného lovu už je jen šťopka slivovice na lovu zdar a šup do peřin. Přeci jen jsem břídil, protože mi v noci přišla zpráva od kolegy, že střelil dva kusy černé. Hlad černou zřejmě tlačí stále do polí. Jindy po zásahu do početního stavu tlupy se tato minimálně týden poli vyhýbá a teď jsme v lokalitě u Ovčína střelili během týdne 4 kusy a jiné lokalitě na jednom poli 5 kusů a černá chodí pořád. Fotografie je z nástřelu,tak jak kus zhasnul. zobraziť celý popis