popis: Po práci se motám kolem topení a pokukuji na oblohu, na níž putuje skoro půlka měsíce. V lese už jsem nebyl skoro 14 dní. Dneska by to i šlo. Během večeře mi volá Honza. „Jdeme na ně, přijel jsem ze stavby, jen se opláchnul a už ...Po práci se motám kolem topení a pokukuji na oblohu, na níž putuje skoro půlka měsíce. V lese už jsem nebyl skoro 14 dní. Dneska by to i šlo. Během večeře mi volá Honza. „Jdeme na ně, přijel jsem ze stavby, jen se opláchnul a už razím na posed.“ My co nemusíme dělat přestavbu nového příbytku, máme času dost. Přejeme si do večerní čekané lovu zdar. Za snad deset minut mi přijde SMS od Honzy, že střílel. Píšu mu „Dělej si p..el z toho, kdo tě ráno oblíká!!“ Během pár minut mi potvrzuje úlovek telefonátem. Tak já jdu taky, ikdyž se asi jen tak, jak já říkám, vyprdět se. Nakrmím šelmy, políbám holky, které mi způsobně obě přejí Lovu zdar a během chvilky míří Viagra do lokality za samotu Ovčín. Černá by tudy mohla táhnout na pole po kukuřici. Na posídku mezi poli sedím asi jen 10 minut a je mni jasné, že jsem podcenil oblečení. No tady se můžu mrnit jak chci, černou uvidím, nebo uslyším z dálky. Opravdu za asi 5 minut v lese vzdáleném asi 300 metrů praskne větvička. Alarm!!!! Dalekohledem brousím po hraně lesa a už vidím na osení černé koule. Oklikou přijdou jistě až sem ke mě. Zmýlená neplatí a černá jde sice mým směrem, ale trochu dál než bych díky světelnostním podmínkám potřeboval. Lezu tedy z posedu a jdu jim „naproti“. Podél cesty mi to pod nohama moc nečvachtá. Už musím zakleknout, trojnožku, bodík, napínák a vybírám některé z menších kusů. Už už a v tom se překrývají, tak na jiné, zase se dvě kryjí. To už přecházejí přes cestu. Jedno na cestě zastaví, a když vysílám Vulkána ke svému cíli se zřejmě dává do pohybu. Po ráně kvikne, takže „jí má“. Na v poli to čvachtá, funí, vrčí a rudl se vrací to skrytu lesa. Po chvilce za nimi další dva kusy, které byli již asi dál v poli. Volám Honzovi, že jsem taky střílel. Zapaluji cigaretu a přemýšlím, proč neleží kus na cestě, bylo by vše i s transportem jednodušší. Jdu na nástřel, a v tom vidím stát kus v poli. Zdá se mi být velký. Snad to není samotný kus vracející se z polí. Mám střílet, nemám. Popocházím blíž a kus pomalinku odchází. To bude „moje“ prase. Bod už sedí na hlavě a v tom kus zalehá. To by byla škola pro psíky, ale je třeba co nejrychleji ukončit trápení. Jdu k němu blíž a opět se zvedá a pomalu naostro odchází. Zastaví se, otočí na mě hlavu a to mi dává šanci na dostřelnou ránu. Jde o bachyňku odhadem 30 kg. Pak už jen dostat kus přes kaluže a měkké bahno k cestě a radši ještě potáhnout tak 150 metrů, aby mě nemusel Honza zase odněkud tahat. Kus fotím, vyvrhuji a jdu pro auto. První rána stála za starou belu. Šlo o průstřel břišní dutiny bez porušení střev. Naštěstí kus byl rychle dohledán a dostřelen. Doma mají z práska radost zejména pejsci. Ošetřuji a věším kus. Doma už jen štopičku slivovice na lovu zdar a alou do peřin. zobraziť celý popis