popis: V pátek odpoledne mi volá agronom místního kolchozu, že na louce Na pláních úřaduje černá a že louka je značně zdevastovaná. „ Dneska bude svítit měsíc, já se tam podívám.“ Manželce oznamuji, že chtě nechtě, dneska prost�...V pátek odpoledne mi volá agronom místního kolchozu, že na louce Na pláních úřaduje černá a že louka je značně zdevastovaná. „ Dneska bude svítit měsíc, já se tam podívám.“ Manželce oznamuji, že chtě nechtě, dneska prostě musím na čekanou, musím hlídat tu louku, jinak to tam černá totálně zlikviduje. V lokalitě, kde se u nás nejvíc vyskytuje černá, se celý víkend snaží host ulovit berana, takže hlídání louky v jiné lokalitě přichází vhod, když už tak pěkně svítí měsíc. Po čtvrt na osm zasedám na kazatelnu u louky, která je ze třech stran obklopena lesem. Přichází mi SMS od mojí mamky, že Terezka škytá a prý mi vzkazuje, že mám střelit prase. „Není problém.“ si říkám v duchu. Společnost na ozářené a opravdu poctivě zbuchtované louce mi dělá jeden zajíc a tři kusy srnčího. Jinak je zde „mrtvo“, jen ti zpropadení psi ve vesnici snad čekají na vlastní stíny, nebo co a sem tam zařechtá v ohradách kůň. Před půl jedenáctou už mě to nějak přestává bavit. Pohled do nového triedru Delta mi rozbíhá krev těle. Na horní hraně louky stojí kus černé. Motá se stále poblíž stromořadí a víc do louky se mu nechce. Vzdálenost před 250 metrů a neodvažuji se odhadnout váhu. „No nic půjdu se na něj podívat, a když to nebude k tomu, tak pojedu domů.“ Pomalu šoulám po rozhraní louky a podmítnutého jetele. V polovině cesty hledám v dalekohledu prase a ono nikde. Slyším šustění v louce a kus už běží přes louku do lesa. Nezdá se být nijak velké, tak zakládám kulobrok do trojnožky, bodík, napínák. Prase zastavuje už už mačkám, ale dává se opět do pohybu a mizí ve stínu. Tak je to vyřešené. Jdu dál k autu, kontroluji znovu místo, kde rylo prase a ejhle, stojí tam další tři kusy. Opět se plížím jak šakal ke své kořisti, ale s dvěma menšími kusy se nějak nemohu srovnat i díky tomu, že stojí blízko stromořadí. Větší kus odbíhá přes louku ve stopě prvního prasete. Ty dvě poběží jistě za ním, tak do této trasy směřuji hlavně kulobroku. Opak je pravdou a oba lončáci se vydali na rozhraní jetele a louky a směrem ke mně. Opět bod, napínák, zakleknout. Ještě se pootoč a bááác. Po ráně prase kviklo a druhé valí loukou do krytu lesa. Z blízkého pole se klidí do lesa zřejmě první prase a v lese to láme a funí, jako když tudy probíhá dobytek. Zapaluji povinné cigárko a píšu Honzovi, že jsem střílel. Ten mi volá zpátky, že akorát přijel domů a že mi klidně pomůže s transportem, nebo dosledem. Lončačka ale leží v místě nástřelu a po louce se nechá zajet autem až ke kusu. Lončačku vyvrhuji až doma, ošetřuji zvěřinu, spláchnu prach, panáka na lovu zdar a před jednou ulehám do postele se trošku prospat před sobotním honem na kachny. Z tohoto zážitku vyplívá jednoduché poučení. „Střel prase!“ „Není problém.“ zobraziť celý popis