popis: Minulé pondělí jsme s rodinou, Honzou a jeho Verunkou vyrazili na jelení říji do vojenského újezdu Brdy. V nově zrekonstruované chatě jsme trávily krásné dny, a holky na nás vždy čekaly s tázavými výrazy v obličejích. Já měl...Minulé pondělí jsme s rodinou, Honzou a jeho Verunkou vyrazili na jelení říji do vojenského újezdu Brdy. V nově zrekonstruované chatě jsme trávily krásné dny, a holky na nás vždy čekaly s tázavými výrazy v obličejích. Já měl s mým doprovodem Láďou štěstí a kromě jedné vycházky, kdy jsme viděli jen dvě laně, se nám podařilo každou vycházku obeznat čtyři až sedm jelenů. Hned první čekanou jsem mohl lovit šesteráka, který neměl prakticky očníky, ale nebyla by to rána najisto, tak zůstala Zetka v klidu. Druhý den ráno nám probíhali pod posedem odstřeloví krejčíčci, které odbíjel dobrý korunový desaterák, pán říjiště. Láďa ale tvrdil, že potkáme lepšího jelena, byť povolenka omezovala bodovou hodnotu na 120 bodů. Poslední naší vycházku korunoval čtrnácterák, který vylomil z probírky na paseku troubil asi 15 metrů od našeho posedu. Druhý den Láďu, který měl jiné pracovní povinnosti, vystřídal lesník Tomáš. Ten předchozí večer zjevně „něco špatného snědl“ To jsem usoudil dle toho, že mi v prvních větách řekl „Nezlob se Honzo, ale buď budu spát, nebo zvracet.“ Lesníci hold nemají v období říje lehký život, což jsem bral v potaz a sám se soustředil na pozorování probouzející se paseky. Za námi v mlazinách párkrát zatroubil jelen. To Tomáš začal chytat druhý dech, který si myslím předtím párkrát ztratil, a oběma nám bylo jasné, že se jelen blíží mlazinou ke zbytku mýtního porostu ve stráni nad naším posedem. Opravdu za chvíli jelen vytahuje do paseky, troubí a my jej pozorujeme triedry. Dobrej jelen, ale to asi nebude nic pro mě. Odkládám dalekohled a jelena sleduji očima. Teď zas mně vyrazilo dech, když Tomáš zavelel „střílej.“ Jelenům prakticky nerozumím, ale česky ještě ano. Sahám po kulovnici, jelen monitoruje pohyb, tak chvíli strnu v nepříjemné poloze. Pak to jde ráz na ráz. Odjistit, napínák, téčko se sune na okraj lopatky a báááác. Jelen značí vzepětím, nahrbením a tryskem vyráží do náletů, kde po asi padesáti metrech párkrát vyskočí nad stromky a v lese pomalu nastává klid. Tomáš se odvažuje si zapálit, já stihnu vykouřit dvě cigarety. Probíráme průběh lovu a já nemohu uvěřit tomu, co se právě událo. Z okolních kopců doprovází na poslední cestě troubením jeleni svého soka, možná syna, bratra. Vzpomínám mého dědu. Svého prvního jelena jsem chtěl ulovit kulovnicí po něm, na kazatelně sedím v jeho starém poctivém hubretusu a na krku mi visí staré poctivé Zeiss sklo 10x50 s kterým chodil na lovy. „ Tomáši, tak tohle je třetí jelen střelný touhle kulovnicí.“ Tak se na něj jdeme podívat. Z trofeje jelena, mé první trofeje !!!! jsem doslova unešen. Tomáš mi předává úlomek a já jej s díky přijímám. S ohledem na zdravotní stav Tomáše a i s ohledem na tradice vykonávám veškerou „červenou“ práci a spokojeni odjíždíme s trofejí na lesní správu. Zde přijímám gratulace od lesáků, správce a ostatních hostů. Po příjezdu na chatu se ke mně řítí Terezka a vykřikuje Lovu zdar, srdce mi to ráno opět silně zaplesá. Večer nejen mého jelena zapíjíme. Jenda bohužel méně, protože ráno jde na čekanou. Bohužel jemu nebyli myslivečtí patroni nakloněni a v letošní říji jelena neulovil. Tak snad příští rok, ale už k 41 narozeninám. zobraziť celý popis