popis: Včera byl plný dům bab. Honzovo drahá s mojí manželkou připravovaly jídlo na sobotní hon. Švagrová přijela na dva dny, tím jsem byl pro dceru „nezajímavý“ , tak co doma?! Honza prý už sedí, tak já vyrazím před sedmou na druh�...Včera byl plný dům bab. Honzovo drahá s mojí manželkou připravovaly jídlo na sobotní hon. Švagrová přijela na dva dny, tím jsem byl pro dceru „nezajímavý“ , tak co doma?! Honza prý už sedí, tak já vyrazím před sedmou na druhý konec pole, než jsem den před tím viděl samotné prase. Vystoupím z auta u frekventované silnice na Veselí. Tma jak v ..... tunelu. Přeci tady nebudu, když na zorané kukuřici není vidět. Stojím u auta, snažím se rozkoukat a přes silnici, která je hranicí honiteb slyším z louky divné zvuky. Jako by si „povídala“ selata. Beru dalekohled a vidím, jak přes cestu přeběhl jeden kus černé, kousek od úvozové cesty. Tak tady se bude něco dít, jdu tedy na posed. Cestou zrazuji pár kusů srnčího. Z posedu je vidět tak do 70 metrů. To by byla velká náhoda, kdyby zrovna sem něco přišlo. V kapse vrní mobil, Honza střílel na prase a to zřejmě leží v lese. Mě to tady prostě nebaví, když vidím jen na kousek. Nejdou mi do hlavy ty zvuky selat u silnice a to že jsem viděl jen jeden kus přes cestu. Červík zvědavosti ve mně hlodá. Dojdu juknout k úvozové cestě na to samotné prásko a co se tam vůbec děje. Opět vrní telefon. „Mám ho, má tak 70 kg, to si máknu“ U úvozovky vystoupím z auta a ......bože to je smrad. Oni zde vyvezli hnuj a lehce ho zaorali. Pod horizontem koule, druhá, třetí, nemá to hlavy. Ha tady jsou čuníci!!! Tak vzhůru tím hnusem za nima. Ujdu asi 100 metrů, ještě kousek, ještě kousek. Teď už by to šlo. Opřu se o dvojnožku, zakleknu (to je ňamina) Tohle je bachna, tohle je menší, jen kde to má hlavu!!!?? Vpravo ode mě slyším prasknutí a ono ode mne na asi 60 metrů stojí samotné prase. Pomalinku postupuje mým směrem, občas zastaví a kouká na toho vola, co tam klečí v těch kravských výkalech. Mám dobrý vítr, ale i tak mu říkám „Jdi do ......někam, nebo mi splašíš bachnu se selaty, s tebou se tu tahat nebudu“ nevyslechl mém prosby, ve vzdálenosti asi 30 metrů odchází směrem k vesnici. A ejhle on, napadá na přední běh. Tak je rozhodnuto, sanitární odstřel, ukončit trápení zvěře. Bod sedí na krku, po Vulkanoizní ráně z osmy prásko jen zakvičí a je klid. Volám Honzovi, ten se nabízí, že přijede. Autem s nosičem na tažném zařízení zajíždí až ke kusu na pole zatím co já vykonávám červenou práci. Vzájemně si gratulujeme a frčíme k nám domů ošetřit a pověsit zvěřinu. Honza pokřtil svou novou CZ557, já ukončil trápení lončáka, kterému chyběla polovina prvého předního běhu (když už vcelku pěkně zahojená), takže radost z povedeného lovu veliká. Jituš nás fotí na památku úspěšného lovu. Když ulehám do peří, v polospánku pronáší „Takhle z tebe bude alkoholik“ Nedat si na Lovu zdar stopičku slivovice, tím bych si myslím urazil naše patrony Dianu a Huberta. zobraziť celý popis