popis: Na rozednění jsme stáli na louce obklopené z jedné strany kukuřicí a z druhé do tvaru „L“ zanedbanou neproniknutelnou buření tvořenou křovinami a porostem bezu. Jeleni revali jak o závod, ale žádný se nenechal vytáhnout troubení...Na rozednění jsme stáli na louce obklopené z jedné strany kukuřicí a z druhé do tvaru „L“ zanedbanou neproniknutelnou buření tvořenou křovinami a porostem bezu. Jeleni revali jak o závod, ale žádný se nenechal vytáhnout troubením ven. Postupně se sice dva ukázali , ale byli to mladí bočáci, přestože to bylo poslední ráno mého loveckého výletu, rozhodl jsem se čekat do poslední chvíle na dobrého jelena, kterého jsme slyšeli a nabídku Diany k odlovu jednoho z těchto jelenů jsem s díky odmítl k nevoli doprovodu. Říjná tlupa se pomalu posouvala z kukuřice k dennímu zálevu, ale bohužel nezvolila k naší škodě přechod přes louku, nýbrž zatahovala delší cestou kryta mlazinou. Minula sedmá hodina a my stále slyšeli dobrý hlas, který reagoval na naše výzvy velmi dobře , ale od laní se mu z krytu nechtělo. Jelen se postupně odmlčel a my jsme se rozhodli stáhnout se zpět a pokusit se o štěstí z posedu na kraji houštiny do které mířili. Už jsme se z naší pozice vzdálili dobrých 200 m ,když se jelen ozval na kraji louky kryt větvemi a v samotném rohu louky se začaly z trávy vynořovat parohy a jen letmo jsem zahlédl špici paroží bez koruny. Když otočil hlavu (stále byly vidět jen parohy) , zdálo se mi , že na té hlavě není něco v pořádku. Slyším vzrušený výdech doprovodu s důrazným pokynem ke střelbě , jelen popošel a trofej se dostala do paprsků slunce. Zaklonil hlavu zatroubil výzvu a pokračoval buření k volnému místu. Opakovaný povel ke střelbě mě moc radosti neudělal, protože jsem pochopil ,že nás jelenice“lov horečka“ chytla oba. Jelen se totiž nacházel minimálně 250-280 m daleko a nebyl dobře vidět. Sehnuti jsme zarostlou částí běželi jelenu naproti, po 100 m jsem zaujal pozici se zbraní založenou v pirštoku, doufaje ,že se ukáže na volnějším místě .Všiml jsem si ochozu černé zvěře který se křížil s předpokládanou dráhou jelena a dával mi malou šanci, že se vystřelená kule dostane ke svému cíli. Ochoz se sice ve vysoké trávě vlnil , ale místy přece jenom bude na jelena vidět při jeho přecházení. Sledoval jsem přes trávu a keře jeho pohyb , snažil se vydýchat a soustředit, bylo mi jasné , že se musím pokusit o ránu v kroku. Vešel přesně v místě , kde ho čekal kříž optiky , jakmile se červený bod dotkl lopatky zmáčkl jsem spouštˇ. … křach. Zvuk připomínající prošlápnutí bedničky na ovoce jsem zaslechl současně s učebnicovým zaznačením jelena a plácnutím po rameni od průvodce. Jelen zmizel v olších a já rozdýchával prožitky posledních okamžiků. Josef spěchal a i přes moje námitky atˇ ještě počkáme jsme se vydali na nástřel. Jsem zvyklý čekat po ráně i půl hodiny a v minulosti se mi to vždy vyplatilo, tentokrát jsem ale dal na zkušeného průvodce a jeho dojem – mělo se mi to šíleně vymstít. Při prvním slově proneseném na nástřelu se ozvalo zapraskání a tušil jsem ,že znám jeho původce. Barva nás po třiceti metrech dovedla k zálehu a pak se ztratila. Po asi dalších dvaceti metrech jsme našli další, ale rozhodli jsme že už jsme toho posrali dost a jeli pro psa. Jelen se nenašel za celé dopoledne . Po třech dnech byl nalezen asi 200 metrů od místa zálehu s ranou na lopatkový kloub. Z trofeje mám obrovskou radost, ale jsem ochuzen o nejkrásnější ze zážitků s nalezením si uloveného jelena a bohatší o zkušenost, že od nynějška mne na nástřel po dříve než 30 minutách nedostane nikdo! Stříleno na 130m s .270W - střelivo RWS KS zobraziť celý popis