popis: en před Vánocemi jsem se rozhodl, pro ranní procházku po revíru. Bylo třeba dolovit mufloní, srnčí a vysokou holou. Na posedu jsem seděl již o půl šesté ráno. Do osmé hodiny nic. Ani chlup. A tak jsem se rozhodl šoulat pomalu do mís...en před Vánocemi jsem se rozhodl, pro ranní procházku po revíru. Bylo třeba dolovit mufloní, srnčí a vysokou holou. Na posedu jsem seděl již o půl šesté ráno. Do osmé hodiny nic. Ani chlup. A tak jsem se rozhodl šoulat pomalu do míst, kde jsem před několika dny ulovil muflonče. Sníh nepříjemně křupal, a tak i když nebyla všude souvislá vrstva, moc šancí na úspěch jsem si nedával. Došoulal jsem pomalu k dalšímu posedu do místa, zvaného „Desítka“. Zde jsem chvíli postál a potom pokračoval dále. Najednou jsem pod sebou uslyšel křupání sněhu. Čekal jsem, co se bude dít. Najednou z jednoho místa vystartovalo něco, co jsem považoval za lišku. Byl to však zajíc. Mile mě překvapil, a tak s úsměvem pokračuji dál. Po pár krocích znovu slyším křupání. Znovu čekám a nic. Popošel jsem ještě pár kroků a v tom vyběhl zpoza kopce rudl mufloní zvěře. V rychlosti se snažím vybrat vhodný kus k odlovu, ale mufloni o mě již vědí a popobíhají. Pak se opět zastavují, avšak jediný kus, vhodný k lovu, který zůstal v dohledu je mladá slabá muflonka. Jenže ta stojí tak „blbě“, že vidím jen hlavu a kýty. Komoru jí zakrývá mohutná bříza. Čekám, co se bude dít. Muflonka popobíhá a mizí mi v hustém smrkovém porostu. No nic. Trochu nasr…. pokračuji dále. Po asi dvou stech metrech mě upoutá další pohyb. Na „ scénu“ nastupuje divočák a za ním další. Přebíhají z houštiny do houštiny. První kus je velký – zřejmě bachyně. Druhý je o poznání menší. Na nic nečekám, opírám flintu o strom a táhnu s druhým, výrazně menším kusem. Před houštinou na vteřinu zastavuje a to je moje chvíle. Ticho lesa protne výstřel. V místech, kde prase stálo, nevidím nic ležet a tak čekám. Po asi deseti minutách přistupuji s nabitou a odjištěnou flintou k nástřelu. Tam nic nenacházím, a tak opatrně vcházím do malé houštiny. Zde jsou čerstvé stopy prasat, barva žádná. Obcházím místo nástřelu, ale nic nenacházím. Volám tedy kamarádovi, zda by mi nepůjčil svého barváře, abych to mohl pro jistotu prověřit. Kamarád samozřejmě souhlasí (mám za sebou s jeho psem již několik dosledů). Jsme společně s kamarádem, který byl ráno v jiné části revíru a se čtyřnohým pomocníkem zpět na nástřelu. Dino (pes ) se opírá do řemene a vede mě po stopách divočáka. Po asi půl kilometru Dino zvolňuje tempo a pro mě to je signál, že je prase buď minuté, nebo jdeme špatně. Psa tedy odvolávám a jdeme zpět na nástřel. Nějak pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem minul. Asi třicet metrů od nástřelu mě zaujme „něco“ u vývratu. A už ho vidím. Když k němu přicházím, tak mě tak trochu zamrazí. Původně jsem si myslel, že se jedná o lončáka. Bohužel je to tříletý sekáč. Kamarád dává sekáči poslední hryz a mě úlomek. Vyvrhuji kus a společně ho táhneme k autu. Před lednicí pořizujeme několik snímků. Ještě mě zajímalo, jak byl kus zasažen. Vstřel jsem našel v místě slabin a výstřel uprostřed plecka. Kus stál na šikmo a zřejmě se ještě nějak pohnul. Z tohoto lovu plyne pro mě velké ponaučení. Jelikož byla doba chrutí, jednalo se o velkou bachyni a sekáče, který ji pronásledoval. Pořád se člověk učí. Zbraň: Zbrojovka Brno ZG 47, 7x57, střelivo SB SPCE 11,2g. zobraziť celý popis