popis: Ve středu mi zvoní budík v 6: 15 a já neochotně vstávám. Jelikož jsem se vrátil v noci z lesa asi v jednu hodinu. V sedm hodin přesně přijíždí kamarád, se kterým jsem byl již dopředu domluvený. Půjčuji si od kamaráda jeho bavor...Ve středu mi zvoní budík v 6: 15 a já neochotně vstávám. Jelikož jsem se vrátil v noci z lesa asi v jednu hodinu. V sedm hodin přesně přijíždí kamarád, se kterým jsem byl již dopředu domluvený. Půjčuji si od kamaráda jeho bavorského barváře a společně vyjíždíme na místo, kde jsem v noci střílel na prase. (Na nástřelu jsem našel kousíček běli a po stopě jsem došel až k první houštině a odložil dosled právě na ráno). Přicházím se psem na nástřel a ten se automaticky chytá stopy divočáka a jde směrem, kudy zvěř odbíhala. Po dvou hodinách, kdy jsme ušli asi dva kilometry, jsme dosled vzdali. Nenašli jsme již ani barvu ani jakékoliv známky vážnějšího poranění. No nic. Vzal jsem si dovolenou, tak se ještě projdu po revíru. Rozhoduju se pro jedno místo, kde jsem potkal při nedávném šoulání mufloní zvěř, ale bohužel jsem si jí zradil. Kamaráda posílám kus dál a domlouváme se, kde se potkáme. Procházím revírem, všude vidím spoustu stop od srnčí, mufloní i černé zvěře. Najednou uslyším lomoz. Rychle beru dalekohled do ruky a vidím v protějším břehu odbíhat tři jeleny. Zkouším je rychle přečíst, bohužel mi mizí ve smrkové houštince. Super. Alespoň jsem nějakou zvěř viděl. V tom mi zvoní telefon. Kamarád mi volá, že už je skoro na smluveném místě a že zradil mufloní zvěř, která odbíhala směrem ke mně. Opatrně tedy šoulám dál a v tom je uvidím. První se předemnou z ničeho nic objeví muflon – beran. A za ním jak jednotlivé vagónky ve vláčku muflonky a muflončata. Přistupuji rychle k nejbližšímu stromu, o který se opřu a přes puškohled pozoruju, co se bude dít. Mufloní zvěř proběhla bukovým zmlazením a zůstala stát na nějakých zhruba 50 metrů. Rychle prohlížím skupinku a vybírám nejslabší muflonče. Odjišťuji a střílím. Po ráně se mufloni rozprchli a já prohlížím místo, kde stálo muflonče. Nic. „ To není možné“! Jdu si to prověřit. Mířil jsem přesně. Najednou slyším znuvu šelest a přímo proti mně přibíhá srnčí zvěř. Srna, dvě slabší srnčata a starší srnec – jak jsem to tak stačil v puškohledu na pár metrů přečíst. Jelikož si nejsem jistý muflončetem a tak nechávám srnčí v klidu odběhnout. V tom uslyším ránu. Kamarád asi taky na něco střílel. Odpovídal by tomu směr, odkud jsem výstřel uslyšel. Popocházím blíže k místu, kde stálo muflonče a už ho vidím, Zůstalo v ohni v takovém malém ďolíku, proto jsem ho před tím neviděl. Přicházím k němu a v tom opět slyším rachot. Podívám se a přímo předemnou na nějakých asi 15 metrů stojí další tlupa mufloní zvěře. Je to skupinka beranů tak dvou – tříletých a za nimi stojí rohatá muflonka a rohaté muflonče. No nic, zkusím štěstí s muflončetem. Opírám flintu o tenký buk a snažím se „chytit“ do puškohledu muflonče. To se však neustále schovává mezi berany a pak společně všichni odbíhají. No nic, nevadí. Nemůžu být zklamaný. Diana s Hubertem mi přáli. Lovu Zdar!!! zobraziť celý popis