popis: Život nám všem utíká – i když všem spravedlivě, přeci jenom čím jsme starší, tím se nám zdá, že rychleji… A tak je rok opět za námi a vrchol mysliveckého roku, jelení říje, je již v plném běhu. Počasí nám moc nepřeje...Život nám všem utíká – i když všem spravedlivě, přeci jenom čím jsme starší, tím se nám zdá, že rychleji… A tak je rok opět za námi a vrchol mysliveckého roku, jelení říje, je již v plném běhu. Počasí nám moc nepřeje – mrazivé počasí panovalo minulý víkend, kdy letošní říje pravděpodobně dosáhla svého vrcholu. Ale naše naděje na nové zážitky z této říje stále žije… Je 17 hodin a já vystupuji s kamarádem z auta – z okolí již slyším několik troubících jelenů. Již pár metrů od auta se zastavujeme – a na dálku nějakých 400 metrů vidíme jelena s tlupou holé. Krátké černé a silné paroží staršího jelena – rychle se rozhodujeme dostat se k němu blíže. Pomalu postupujeme podél do zlata zbarvených náletů jívy a břízy, když v tom nečekaně zatroubí jelen po naší levé straně. „Vidíš ho?“ ptá se mě kamarád. Již vidím zpoza solitéru vytahovat mladého nadějného čtrnácteráka, troubícího jako o život. Pomalu šouláme dále – další nadějný jelen troubí před námi, kolem sebe má asi 10 kusů holé, které berou paši jakoby se probíhající říje jich ani netýkala. V tom nám zamrmlá jelen nedaleko před námi. Krátký a hluboký hlas nás ubezpečuje, že to bude asi starý jelen. Opatrně postupujeme směrem, odkud se jelen ozval. Čekáme další zatroubení, ale nic! Že by dostal vítr? Ne, jelen opět krátce zatroubí již kousek od nás – v hustém porostu jívy. „Připrav se!“ sikne na mne potichu kamarád. Rychle se opírám o vedle mne stojící břízu. V puškohledu již vidím pomalý pohyb! Napínám úderník i napínáček. Jelen se na ostro v houštině zastavuje a troubí směrem k nám. Je to velmi dobrý jelen – starý osmnácterák na hranici 200 bodů! Opatrně spouštím úderník. Najednou jelen nazlobeně zatroubí a vytahuje ven! Od jelena nás dělí maximálně 15 metrů! Z pravé strany pomalu vytahuje i laň, která je však k nám natočena obřitkem, takže její klid uklidňuje i našeho jelena, který si nás zvědavě prohlíží. „Aöööööö!“ troubí jelen. Tak jak dříve jen párkrát krátce zatroubil, nyní vše dohání! Je to neskutečné! Vše se snad kolem nás v tom říjném hlase třese! A najednou se rozhostí ticho – jelen si nás opětovně prohlíží. To trvá snad 2 či 3 minuty. Nehnutě pozorujeme majestátného jelena. „Ba!“ lekne jelen! V ten moment oba s kamarádem vyskočíme snad metr vysoko! „Ještě že mám s sebou dostatek trenýrek,“ bleskne mi hlavou… Jelen pomalu táhne za laní a nás nechává si znovu v hlavě promítnout ten jedinečný „film“, který si znovu a znovu budeme přehrávat při vzpomínce na letošní říji. Z našeho rozjímání nás probere rychlý pohyb před námi. Další jelen! Jelen troubí a táhne od nás. Rychle se snažíme obejít porost bříz a dostat se tak až na okraj volného prostranství. Když se s kamarádem schováváme za nevelkou břízkou, nevěřím svým očím! Či mému dalekohledu – silný jelen s velkou vidlí na pravé lodyze! Kamarád se ještě přesvědčuje, že se nejedná o klam – a dává mi pokyn ke střelbě. Pevně se opírám o břízu. Jelena již mám v kříži. Napínám… Ale jelen se mi ztrácí za hromadou kamením. Měním moji pozici a opírám se o břízu z druhé strany. V momentu, kdy podvědomě usazuji kříž puškohledu do místa, kde čekám jelena, přesně v kříži se objevuje jeho plec. Udělá ještě několik kroků a a naposledy krátce a výhružně zatroubí. Pomalu se dotýkám spouště. Cítím zpětný ráz zbraně. Jelen se láme v ohni. Odkazuje… Podvědomě přebíjím. Hluboce vydechuji. A cítím poklepání na ramenech od kamaráda. Oba nehnutě pozorujeme majestátné tělo, jak bezmocně bojuje s kulkou, která mu má ukončit jeho život. Jelikož jsem střílel na vyšší komoru, druhou dostřelnou ranou ukončuji jeho marný boj… Pomalu se skláníme nad jelenem – a nevěřícně prohlížíme sílu lodyh, především pak jeho růží. To ještě nevíme, že naměřených 29,5 cm bude patřit k nejsilnějším růžím jelenů, kteří se zde kdy ulovili. Nyní mi i dochází, že letošní lovy v říji trvaly pouhopouhých 50 minut… „V půl osmé začíná Svatováclavské troubení,“ nahlas konstatuji. „To bychom měli stihnout“ s úsměvem mi odpovídá kamarád. Již klasické focení mi zabere téměř tolik, co lov. Vyvrhuji jelena, zatímco kamarád jde pro auto. Je sedm hodin a my se blížíme k místu letošního Svatováclavského troubení – kromě našich kamarádů a známých na nás čeká nějakých 40 jelenů, tedy jejich trofejí, kteří se v letošním roce zde ulovili. A dalších snad tisíc návštěvníků této jedinečné akce. Usazujeme hlavu mého jelena do první řady. Přichází můj zdejší dlouholetý kamarád. „Alešu, to je Tvůj další životní jelen!“ usmívá se pod vousy a nevěřícně kroutí hlavou nejen nad trofejí, ale i nad rychlostí dnešního lovu… Společně s dalšími úspěšnými lovci letošní říje stojíme v řadě a sledujeme tu nádhernou a neopakovatelnou scenérii. Slavnostní ohně jsou zapáleny a rudě osvětlují trofeje jelenů. Skupina trubačů troubí Halali. Vedle mne promlouvá pan farář Kornek. A nad hlavami nám svítí Měsíc. Ze vzdáli k nám doléhá hlas říjných jelenů. „Proč tady se mnou nemůže být náš Vojtík a moje druhá polovička!“ myslím na mé životní zlatíčka. Mám husí kůži. Jsem naměkko. Je to jeden z nejhlubších zážitků, které jsem kdy ve svém (nejen „zeleném“) životě zažil. Za což jsem vděčný a děkuji, že mi toto bylo umožněno. zobraziť celý popis