popis: Je brzké ráno, pomalu svítá, ale v lese však stále převládají tmavé stíny. Nechávám za sebou stát mé kamarády, kteří jednotlivě stojí na nedalekých ochozech zvěře. „Kdyby tak ulovili,“ honí se mi hlavou, když vtom mě ze ...Je brzké ráno, pomalu svítá, ale v lese však stále převládají tmavé stíny. Nechávám za sebou stát mé kamarády, kteří jednotlivě stojí na nedalekých ochozech zvěře. „Kdyby tak ulovili,“ honí se mi hlavou, když vtom mě ze zamyšlení vytrhne známý ryk černé zvěře. „Prasata!“ je jasná odpověď! Rychle si stoupnu za nejbližší strom a beru dalekohled do rukou. Cítím, jak můj tep nabírá na rychlosti a tlukot srdce cítím až v krku – o to více, když před sebou vidím pomalu se pohybovat tmavé fleky. Černá je nedaleko přede mnou a buchtuje v bukovém listí. Stále ještě nachází zbytky bukvic z loňského semenného roku… Vypadá to, že pomalu budou táhnout doleva, tak by se měli dostat přímo k Tadovi, který ode mne stojí cca 100 m. Najednou se prasata postupně stáčejí a táhnou přímo na mne. Jsou ode mne na cca 40 m – „Musím již střílet,“ bleskne mi v hlavě a již ležím na zemi s flintou opřenou o baťoh. Dalekohledem ověřuji, že kus, který je ke mne nejblíže, je opravdu lončák – jeho výrazná světlá barva jej nezaměnitelně odlišuje od zbývajících členů rudlu. Pomalu se natáčí doprava. Napínám úderník i napínáček. Červený bod pomalu umísťuji na konci lončákovy lopatky. Lehce se dotýkám spouště. Rudl ihned po ráně odbíhá a já v tom shonu již slyším známý zvuk odkazování. Pomaličku ze mne spadává nervozita, hladina adrenalinu klesá a já si více uvědomuji nádherný koncert ptáků, kteří umocňují tento zážitek. I když – vlastně jen částečně. To hlavní mě totiž ještě čeká. Mám totiž tady své (staro)nové kamarády, se kterými si to ještě užiju. Jenže! Místo nich jsem lovil já:-( Taková ostuda:-( Najednou z leva padne rána… Basta píše SMS: „Strilel jsem po lišce!“ Je půl sedmé a my se scházíme – nacházíme lišku, kterou Basta ulovil opřen o strom na 110 m, kamarádi mi přejí „lovu zdar“ a já se rozplývám nad tím krásným pocitem, kdy si sdílíme zážitky – ať ti, kteří lovili, či ti, kteří „jen“ viděli. A opět se utvrzuji v přesvědčení, že zážitky jsou mnohonásobně umocněny v případě, že je sdílíme s kamarády. Ještě nedávno by mě ani ve snu nenapadlo, že kolem mého úlovku bude „pobíhat“ Opěrák s jeho foťákem a bude hledat nejlepší světlo:-) Kamarádi, díky za to… Lovu zdar! zobraziť celý popis