popis: Je teplý zářijový večer, ještě včera se ozývali jeleni ze všech stran. Jediná akce, která se dnes podvečer odehrává, je silný proud studeného potu na mých zádech stékající pod košilí. V hlavě se mi honí vzpomínky na včerej...Je teplý zářijový večer, ještě včera se ozývali jeleni ze všech stran. Jediná akce, která se dnes podvečer odehrává, je silný proud studeného potu na mých zádech stékající pod košilí. V hlavě se mi honí vzpomínky na včerejší večer – chybit silného čtrnácteráka, který stojí na blatt, i když na cca 200 m, se nestává každý den. A já si dnes říkám, že když jsem nevyužil včerejší Hubertovu náklonnost, hned tak se úspěchu asi nedočkám. Vypadá to, jako kdybychom byli v jiném revíru – tam, kde se včera rozléhalo bojové troubení králů místního revíru, tam je dnes neskutečné ticho. Ticho, které je pro myslivce v jelení říji až neskutečné. Šouláme vysokou ostřicí, každou chvíli zastavujeme a otíráme si pot z tváře. Dalekohledem stále projíždíme okolí v naději, že zaznamenáme nějaký pohyb. Nikde nic. Pomalu se dostáváme k malému údolí, které ještě včera bylo svědkem několika bojovných střetů místních králů bojujících o přízeň zdejších královen. Slunce pomalu zapadá, když ticho prořízne nám známé AÚÚÚÚ… V údolí před námi začíná intenzivně troubit jelen. Pomalu se dostáváme na kraj údolí, kde na stěně porostu zaléháme do trávy v krytu několika olší. Na druhé straně se nám představuje klasická a pro mne tak magická scenérie: několik laní se ledabyle pohybuje v protisvahu, jakoby zcela bez zájmu o jelena, který se na rozdíl od nich ocitá v neskutečném transu: popobíhá sem a tam, sbíjí neposlušné laně dohromady, halasně troubí a opětovně sbíjí laně. Po chvíli zase svým parožím dává „lekci“ nízkým břízkám, aby posléze zalehl do nedalekého kaliště. Pří pohledu na tento majestát, jak se kaliští, mě spíše napadlo, že je to nějaké mládě, které tam jen tak rozverně dovádí. Z mého rozjímání mne dostává kamarádův hlas: „Průběrný jelen, velmi krátké paroží, střílej!“ Najednou mám srdce v krku. Budu střílet! Je to 200 metrů. Nemám dobrou pozici na střelbu. Zkouším se opřít o olši. Ve výhledu mi ale brání vysoká ostřice. Beru svůj lovecký batoh, pokládám si na něj moji kulovnici. Kamarád ještě odtrhává ostřici přede mnou. Pomalu se srovnávám s pohybem říjícího jelena. Ve spánkách cítím můj zrychlující se tep. Jelen se zastavuje na ostro. Zatroubí. Otáčí se. Zlehka se dotýkám spouště. Cítím zpětný ráz zbraně. V ten okamžik jelen poklesne. Najednou však vyráží směrem od nás. Padá druhá rána a jelen se láme v ohni. Tělem se mi rozlévá neskutečný nával energie. Tak přeci jenom se nade mnou Hubert s Dianou slitovali a obdarovali mě tímto nádherným loveckým zážitkem zakončeným loveckým úspěchem. Vyrážíme k jelenovi, pomalu se k němu přibližuji a opět se u mne dostavuje pokora. Pokora před touto královskou zvěří, která si nezaslouží takový přístup, jak se v poslední době v řadě českých revírů děje. Skláním se nad jelenem, přebírám úlomek od mého kamaráda… Kolikátý jelen už je to náš společný? Pomalu se stmívá, po okolí se začínají ozývat další říjící jeleni. Jedinečnost tohoto okamžiku je ještě umocněna zprávou, že můj kamarád, který tento večer byl na první letošní vycházce, ulovil svého prvního jelena v životě. A hned starého jelena 12 + s délkou přes 1 metr. Večer na lovecké chatě je plný emocí – na stole máme dvě trofeje dobrých jelenů, které ozařují zapálené svíčky. Až čtvrtá říje přinesla kamarádovi jeho prvního jelena – o to více byl tento večer pro nás slavnostnější. Lovu zdar, kamaráde… zobraziť celý popis