popis: Cely tyden pred mym prijezdem na riji neustale prselo, foukal silny nárazový vitr - a kamarad za cely tyden, ac byl vrchol rije, videl jen par jelenu. Domu se vracel jen s ulovky ve fotaku. Aktualni predpoved nebyla moc prizniva ani pro nasledujici...Cely tyden pred mym prijezdem na riji neustale prselo, foukal silny nárazový vitr - a kamarad za cely tyden, ac byl vrchol rije, videl jen par jelenu. Domu se vracel jen s ulovky ve fotaku. Aktualni predpoved nebyla moc prizniva ani pro nasledujici dny, kdy jsem prijel ja. Ale jak jiz to byva - i metorologove se "nekdy" netrefi... Po mem prijezdu se poprve po nekolika dnech objevilo slunicko, aby predznamenalo nadherny vecer halasne rije, kdy se jeleni ozyvali ze vsech stran... jako kdyby chteli dohnat uplynuly tyden. Prvni vecer i dalsi rano jsme videli radu jelenu - od mladiku az po kapitalni jeleny. Druhy vecer jsme zacali soulat naletem brizy a jivy a ackoliv bylo relativne teplo, jeleni za zacali ozyvat ze vsech stran jiz odpoledne. Pruberny sesterak, zvedavy spicak na 10 metru, tlupa hole - ty vsechny jsme potkavali, ale my pokracovali dale, do centra zeleneho kralovstvi zdejsich jelenu opojenych laskou – království, které hralo vsemi možnými barvami, jake by ani malir nevykouzlil na sve palete. Malir „Podzim“ zkratka nelze prekonat. Zastavujeme se na kraji naletu s vyhledem na volnou plochu. A v ten moment téměř ztracim dech - poprve v zivote vidim souboj jelenu! A to na nějakých 50 metru! Stojime tam jak prikovani, temer nedýcháme, kryjeme se za brizanmi a pozorujeme, jak priblizne stejne silni mladi jeleni (odhadem dvanacteraci) pomeruji svoje sily, aby vitez mel pravo predat sve geny okolo se pastvicich lani. Lane však kolem nich prechazelo, jako kdyby se nic nedelo - jako kdyby do sebe zaklesnuti jeleni, jimz na jejich tele hraly vsechny svaly a vystupovaly zily, tam vubec nebyli. Nevim, jak dlouho to trvalo. Pet minut.... Deset... Jelenum jako kdyby ani sila neubyvala – ba spise naopak... Najednou po leve strane slysim vyrazne zalamani, ktere se ke mne pomalu blizilo. "Asi nejaky krejcik," problesko mi hlavou. Byl jsem castecne prihrben, takze diky teto pozici koukam a téměř neverim svym ocim - proti vecerni obloze se zablyskne mohutna vidle. Ale jaka... "To neni mozne," rikam si. Z prava jen slysim sotva slysitelne "Strilej!" Zvedam kulovnici, naprimuji se - jelen protahuje kolem mne na nejakych 30 metru. Tahnu s nim - ale co to?! Jeho na tuto vzdalenost velka komora je stale schovana za vetveni. Jen to majestatne parozi pred nami defiluje jako kdyby bylo bez tela. Mam strilet? Neni to daleko! Mam riskovat? Ne, pockam! Neodejde mi? Nevim... Najednou se v ridsim porostu objevuje jelenova komora. Tisknu spoust... Jelen se vzpina... Otaci se a odbiha od nas. A my za nim. Pada druha rana meho kamarada. Vidim jelena - zaklekavam... Ale to neni on... "Bacha, to je jiny!" Slysim od kamarada. Najednou pred nami vidime, jak z ostrice vycnivaji spice parohu. Mlcky stojime nad timto majestatnym jelenem. V hlavach si prehravame uplynule minuty. Kolem nas troubi dalsi jeleni, mozna synove tohoto jelena, kteremu zivot ustedril takove lekce, ze zil cely rok ve skrytu mistniho reviru - nikdo ho nidky nevidel. Az dnes, kdy jej zradila jeho touha vyplatit sve soky, kteri nedaleko nej merili sve sily. Je jiz tma, nebe je plne hvezd, kdyz prijizdeji dalsi kolegove - kamarad priklada ke rtum lesnici a my slysime ty nadherne tony Halali a Uloveni jelena. Do toho se kolem nas ozyvaji svymi hlubokymi hlasy další jeleni, jako kdyby se chteli se svym druhem rozloucit. Prijimam lovu zdar. Ackoliv vsichni jsou zvedavi, jak vse probehlo, stojime bezeslova nad jelem jeste hodnou chvili a vychutnavame si nadheru tohoto jedinecneho chramu prirody. Chramu, ktery nema obdoby. Lovu zdar! zobraziť celý popis