popis: Tyden na jeleni riji v polovine zari ubehl jako voda - videli jsme mnoho jelenu, zazili neskutecne mnozstvi nadhernch okamziku, ale k loveckemu uspechu jsme se pres to vsechno nedostali... Domluvil jsem se tedy s kamaradem, ze se zastavim zacatkem ri...Tyden na jeleni riji v polovine zari ubehl jako voda - videli jsme mnoho jelenu, zazili neskutecne mnozstvi nadhernch okamziku, ale k loveckemu uspechu jsme se pres to vsechno nedostali... Domluvil jsem se tedy s kamaradem, ze se zastavim zacatkem rijna na vikend - snad bude jeste rije probihat a treba nam nasi myslivecti patroni dopreji uspechu... Na patecni vychazce jsme jeleny videli, ti jeste troubili, rije tedy dobihala a nase nadeje na uspech stale jeste zila. A nejenom ze zila, ale sobotni rano ji jeste umocnilo - cely revir se oblekl bileho habitu zmrzle jinovatky, na kterou melo vysvitnou Slunicko ze zcela jasne oblohy... Musel jsem se usmivat, kdyz jsme s kamaradem vyrazili od auta, nebot si nasazoval rukavice - "Na vyhlaseneho jelenare je trochu "zmrzly," pomyslel jsem si:-) Soulame otevrenou krajinou, kryjeme se za nalety jivy a brizy, jeleni se ozyvaji, ale vsichni jsou daleko. Najednou pred nami zaregistrujeme pohyb - nekolik kusu hole dohromady sbiji troubici jelen... Snazime se jej precist - je to ale pres 200 m a jelen je stale v pohybu. Zda se, ze na prave lodyze ma vidli!!! Pomalu se vsak jelen pobybuje smerem od nas. Az najednou - na scene se objevuje druhy jelen! Coz se samozrejme "nasemu" jelenovi nelibi a vyrazi ihned proti nemu, aby mu jasne ukazal, kdo je tu panem. Ac i tento vetrelec nebyl nejmladsi, byl si hned vedom prevahy sveho soka a dal se na ustup... Shodou okolnosti primo na nas! Oba jeleni to zenou jako v transu primo na nas. Dostavam druheho jelena do puskohledu... "Ktery to je?" syknu na kamarada. "Ten druhy!" Je to az neuveritelne, ale druhy jelen si uz je jist, ze sveho soka zahnal, zastavuje se na cca 50 metru od nas na blatt a troubi. Jen podvedome umistuji zamerny kriz na jeho komore. "Opet z volne ruky!" probleskne mi moje povzdychnuti hlavou. Nemam se o co oprit... Neni ani cas... Citim zpetny raz, vidim, jak jelen znaci nizsi komoru a obraci se k uniku smerem od nas. Rychle za nim vyrazime - a vidime, jak se jelen v behu lame a z vysoke ostrice vidime jeho odkazujici behy... Pomalu z tohoto imozantniho tela odchazi zivot... Odchazi zivot a ve stejny okamzik nas oslnuje vychazejici Slunce, ktere zaliva svymi rudymi paprsky do jinovatky obleceny revir. A zacina novy den. Sklanime se nad jelenem, nervozitou se klepu, ze temer neudrzim flintu v ruce. Nad hlavami nam pretahuji tri tetrivci... Toto rano bylo posledni, co jeleni behem tehdejsi rije troubili! Huberte, Diano, toto rano zustane navzdy "vyryto" do me pameti... Lovu zdar! zobraziť celý popis