Karta sa obracia ??? Komu budú teraz chodiť žalovať ? Řeč je o vlku Ochrana vlků složila zkoušku – říká Evropský parlament, přičemž konstatuje, že vlci nepotřebují dosavadní ochranu a nabádají Evropskou komisi k pragmatickému, individuálnímu a pružnému přístupu při nakládání s tímto živočišným druhem. Budeme tedy vlky lovit? V polovině listopadu minulého roku přijal Evropský parlament rozhodující většinou hlasů rezoluci s názvem „Plán opatření ve prospěch přírody, lidí a hospodářství.“ Čteme v ní: „Evropský parlament upozorňuje na to, že určité živočišné druhy (v dřívější směrnici byly tyto druhy zařazeny mezi živočichy vyžadující mimořádnou ochranu) již dosáhly v některých regionech Evropy dobrého stavu ochrany. Za této situace mohou v současné době ohrožovat jiné volně žijící druhy, jakož i hospodářská zvířata. To může narušit přirozenou rovnováhu ekosystému. Vyzýváme proto Evropskou komisi k vypracování postupu pro posuzování stavu ochrany v konkrétních regionech, umožňujícího změnu na základě už dosažené žádoucí úrovně ochrany.“ V následujícím bodě tato rezoluce připomíná, že v konkrétních regionech, kde vedle sebe žijí lidé i velké šelmy, zejména vlci, může tato situace negativně ovlivňovat rovnováhu ekosystému a venkova obydleného člověkem. Platí to obzvlášť v kontextu s tradičním zemědělským hospodařením a turistikou šetrnou k životnímu prostředí, jakož i s jinými společensko-ekonomickými oblastmi. Rezoluce dále vyzývá Evropskou komisi a členské státy k uskutečnění konkrétních kroků k řešení těchto problémů, aby rovnoměrný rozvoj venkovských oblastí nebyl vystaven nebezpečí. Přitom současně uznává pružnost předpokládanou v doktríně. Několikrát o vlku Rezoluce ověřuje stav realizace činností požadovaných k dosažení cílů naznačených v „Konvenci o biologické různorodosti“, „Strategickém plánu biodiverzity na rokya 2011 až 2020“ a v „Programu ve prospěch rovnoměrného rozvoje 2030“. „Provedli jsme pečlivou kontrolu zmíněných pokynů a na jejich základě jsme zjistili, že svůj úkol plní“, vysvětlil první místopředseda EU Frans Timmermans. Předseda skupiny pro Lovectví, Přírodu a Zemědělství v Evropském parlamentu, Karl-Heinz Florenz, po provedeném hlasování konstatoval: „Rezoluce ukazuje, že Evropský parlament seriózně přistupuje k řešení problémů obyvatel venkovských středisek.“ Generální tajemník skupiny Annie Scherijer-Pierik k tomu dodává: „Fakt, že téměř všichni členové parlamentu podpořili návrh k přijetí kroků směřujících ke zmírnění konfliktů mezi rolníky a chovateli na jedné straně a velkými šelmami, jakými jsou vlci, na straně druhé, je velkým úspěchem. Rezoluce dovolí jednotlivým členským zemím pružnější a pro region individuálnější uplatnění směrnic, které se týkají životního prostředí. Úspěch programu ochrany prostředí znamená, že nadešel čas, aby se správou, resp. řízením početnosti vlčí populace začaly zabývat jednotlivé správy a správci honiteb, a to zvláště tam, kde se již objevuje ohrožení pro jiné druhy chráněných živočichů, ekosystému, zemědělství nebo bezpečnosti lidí. Akceptování přítomnosti velkých šelem bude záležet na efektivní správě a vyrovnaném využití jejich populace.“ Znamená to, že se vlci opět vrátí na seznam lovné zvěře? Člen Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova Herbert Dorfmann konstatoval: „Toto hlasování je bodem obratu v evropské debatě na téma vlci. Poprvé se stalo, že převážná většina poslanců pochopila tuto situaci a došla k názoru, že ochrana vlků není absolutní prioritou a že rozvoj takových oblastí lidské činnosti, jakými jsou tradiční zemědělství a turistika jsou rovněž důležité. Vlci již nejsou druhem, kterému hrozí vyhynutí, proto úroveň jejich ochrany musí být snížena a přizpůsobena lokálním podmínkám.“ Je možné, že Evropský parlament konečně pochopil smysl ruského pořekadla, které praví: „Lítost vůči vlkům je nespravedlností vzhledem k ovcím.“ Jakožto pravděpodobnější se však jeví názor, že Brusel, chce-li udržet přítomnost vlků v aktuálním rozsahu, nemá jiné řešení a je v této věci nucen přijmout i dalekosáhlé ústupky. Napětí, které se vytvořilo v souvislosti s výskytem těchto šelem v současné Evropě již dosáhlo nebezpečné úrovně. Švédsko, kde se početnost aktuální populace vlků odhaduje na 400 kusů v roce 2015 zařadilo vlky na seznam lovné zvěře. Ve Finsku, kde je populace vlků odhadována na 235 kusů, již pět let provádějí redukční odlov a celkem tu bylo v tomto období uloveno 78 vlků, a v poslední lovecké sezóně 43 vlků, přičemž letošní plán odstřelu činí 53 vlků. Obě země vysvětlují, že redukční odstřel prováděný myslivci je nutným nástrojem, který pomáhá udržet omezenou početnost vlků. Je zapotřebí postupovat tak, aby tento ukazatel byl přijatelný jak pro místní honitby, tak pro místní biotopy. Zástupci těchto států současně upozorňují na to, že budou svoje stanovisko hájit před Evropským tribunálem. Z výzkumů prováděných v Norsku vyplývá, že rozhodující většina společnosti podporuje limitovaný odstřel vlků. Na jihu země je to s ohledem na zdejší hustotu zalidnění, na severu z důvodu ochrany sobích stád. Nedávno, během lokálních protestů ve Francii, unesli a uvěznili tamní pastýři dva úředníky (předsedu a ředitele Národního parku Vanoise v Alpách). Domáhali se tím zvýšení redukčního odstřelu těchto šelem. Kontroverzní odstřel problémového vlka, který proběhl v roce 2016 ve Švýcarsku, pořádně vzrušil švýcarskou veřejnost. Bylo to nejen kvůli samotnému faktu odstřelu, ale hlavně pro enormní náklady, které tato akce pohltila. Celkové náklady této akce se totiž vyšplhaly na částku 44 tis. dolarů. Veřejným tajemstvím se staly zprávy přicházející ze všech regionů EU. Jsou o tom, že „lidé se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou“, a to nikdy nevěští vlkům nic dobrého. David L. Mech je toho názoru, že počet a rozsah výskytu vlků závisí v dnešní době výhradně na dvou faktorech, a to na počtu zvířat, která pro vlky představují potravinovou základnu, a také na lidské náklonnosti. Podle tohoto světoznámého experta, který se vědecky zabývá vlky již desítky let, „vlk odjakživa byl a je významným, ale přesto pouze jedním z mnoha druhů zvířecího světa - vytvářet z něho modlu, stejně tak, jako jeho zatracování, neprospívá vlkům, ale výhradně pouze přívržencům jednoho nebo druhého krajního postoje.“ Pán přírody Ne všichni však těmto názorům rozumí. Postavení zmíněné světově uznávané autority je nepřetržitě podkopáváno antitraperskými, antiloveckými, antirybářskými spolky tzv. „milovníků přírody“. Je pro ně těžké přijmout fakt, že tento největší světový specialista na ochranu vlků se ve volných chvílích sám věnuje tradičnímu způsobu lovu kožešinových zvířat, že není odpůrcem sportovního rybářství, lovectví, lovu pomocí pastí a podobných aktivit. Kontroverze vzbuzuje také jeho pedagogický přístup. Od studentů, kteří se v budoucnu mají stát odborníky na přírodu, očekává, že budou mít solidní základy z oblasti biologie, zoologie, ekologie a také řízení a hospodaření s přírodními zdroji. Neméně důležité je, aby tito lidé ve svém volném čase získávali bohaté zkušenosti lovecké, sportovních rybářů, turistické, lyžařské, kajakářské… Takové postoje světově známého specialisty se všem zřejmě nelíbí. Lidem se nelíbí také jeho názory na téma vlků. V rozhovoru pro časopis Łowiec Polski potvrdil svůj názor: „Vhodně řízené lovy vlků se mohou stát metodou pro omezení škod na hospodářských zvířatech a současně mohou předejít konfliktům s lidmi. Máme k dispozici i důkazy pro tvrzení, že takto prováděné lovy jsou faktorem, omezujícím pytláctví, přestože řada biologů se snaží s tímto tvrzením polemizovat.“ David L. Mech se domnívá, že v současné evropské krajině pro vlky místo je, podtrhuje však, že je zapotřebí zřetelně odlišit dva modely opatření k zamezení nevyhnutelného konfliktu mezi vlky a lidmi. Jedná se o severoamerický a evropský model koexistence. „Myslím si, že vlci v Evropě budou pokračovat v expanzi rozsahu a početnosti. Naproti tomu občané a správa jednotlivých zemí musí rozhodnout, kolik vlků mohou ve své oblasti tolerovat. Je však nutné mít na zřeteli, že cenou za koexistenci jsou společenské konflikty, polarizace městských a venkovských obyvatel a také legální, nelegální a náhodné usmrcování vlků.“ Podle názoru tohoto vědce mají cyklické změny v počtu potenciální kořisti vlků a v jejich možnostech získání potravy jen omezený vliv na bezpečí tohoto druhu. Obdobně je tomu s onemocněním vzteklinou a parvovirózou. Podobně, jako je tomu v případě tlaku ze strany myslivců, lovců kožešinové zvěře a pytláků, mohou tyto vlivy při náležitě velkém rozsahu, čas od času způsobit nanejvýš kolísání vlčí populace, její početnosti a teritoriálního dosahu. Mech tvrdí, že přesvědčení o jejich údajné schopnosti autoregulace, které je ve vědeckých kruzích tak populární, je mylné. Výsledky nejnovějších výzkumů ukazují na to, že početnost vlků je určována dostatkem potravy. Proto lpění na dávno překonaných názorech a pozorováních hrozí tím, že s vaničkou vylijeme i dítě, anebo se jedná o manipulaci, tvrdí vědec. Dezinformace šířené skupinami bránícími vlky zahrnují oblast od drobných chyb technického charakteru až po vážné podvody a padělky. Vědecké nepřesnosti, i když pro profesionály pracujícími s vlky představují určité nepohodlí, nejsou nicméně natolik závažné. Jiná situace nastane v případě, že dojde k manipulaci v takových otázkách, jako je status vlčí populace nebo vývojová tendence její početnosti. Chytračení tohoto druhu směřují k tomu, aby zmanipulovaly veřejné mínění za účelem dosažení větší podpory veřejných kampaní, srazů, masových shromáždění a také lobbingu a soudních procesů. „Zdalipak současná věda neohrožuje vlka už tím, že se domáhá jeho zbožštění?“, ptá se vědec v jedné ze svých publikací. Kolik vlků přijmou Němci? V době renesance se všichni posmívali přínosu středověké filozofie tím, že ho uzavírali v rozvahách o tom, kolik ďáblů nebo andělů se vejde na špičku jehly. Takový pohled na věc se tehdy ujal bez ohledu na to, že se jednalo o propagandistickou manipulaci. Kdo by si tenkrát jenom pomyslel, že podobnou otázku nastolí vědci v XXI. století, když se pokusí odhadnout, kolik vlků je schopno pojmout německé přírodní prostředí. V roce 2014 byly zveřejněny analýzy, které ukazují, že odpověď na tuto otázku bude vycházet především z přijatých zásad a uplatněných modelových technik, zůstane přitom pod značným vlivem záměru učenců. To je velmi důležité zjištění, pokud budeme mít na zřeteli, že téměř všechny dosavadní odhady množstevní kapacity lokálních prostředí v Evropě byly provedeny podobnými technikami modelování. Při výzkumu bylo zapotřebí vzít v úvahu nejnovější pozorování na téma neočekávané plasticity a pružnosti populace vlků vzhledem k preferencím jednotlivých životních prostředí. Ty se mohou s ohledem na okolnosti a lokální podmínky mezi jednotlivými populacemi značně lišit. Zatímco se zdá, že rozsah výskytu vlka v Polsku závisí především na jeho druhu životního prostředí. Například polští vlci upřednostňují lesní komplexy, podmáčená a močálovitá území, zatímco přítomnost vlků v Portugalsku je dána početními stavy dobytka bez ohledu na krajinný ráz, v sousedním Španělsku kupodivu vlci výrazně preferují zemědělské oblasti, naproti tomu v Rusku tato zvířata rovnoměrně osidlují zemědělské i lesní oblasti. Rumunští vlci zase preferují tzv. ostatní plochy, které nejsou zemědělsky využívány, slouží jako smetiště a jsou porostlé keři. A v Itálii se s vlky nejsnáze setkáme na periferiích měst, v souladu s legendou o založení hlavního města obývají vlci v současnosti předměstí Říma. Výchozím bodem pro výzkum byly údaje o stavu vlčí populace v Německu vztažené k roku 2011. Jednalo se o sedmnáct vlčích smeček a několik samotářů, celkem se jednalo o 43 dospělých jedinců. Dnes už víme o šedesáti smečkách a máme informace o tom, která životní prostředí vlci preferují. Bylo zapotřebí „pouze“ doplnit data o informace na téma: druh a charakter rostlinného pokryvu, hustoty silniční sítě a železnic. Tentýž úkol se týkal údajů o povrchu pásma v sousedství silnic, hustoty zalidnění a lokálních rozdílů v upřednostňování přírodních zdrojů (zemědělství, turistika, rekreace). Také se jednalo o uspokojení teritoriálních požadavků jednotlivých smeček a vlků-samotářů, přístupnost prostředí pralesního charakteru, o druh všeobecně převládajícího povrchu průmyslových oblastí, obydleného sektoru a nárazníkových zón kolem oblastí tohoto druhu a takéo celkovou plochu vodotečí a vodních nádrží. Tedy kolik je vlků v Německu? S ohledem na dříve zmíněné podmínky a proměnlivost faktorů, můžeme říci, že území Německa může obývat až 1769 vlčích smeček o průměrném počtu 4-5 jedinců, což činí celkem až 8845 vlků! Jako optimální bylo přijato řešení, že území Německa může osídlit vlčí populace na úrovni 400 smeček, tedy o celkové početnosti asi 2000 vlků. To platí, pokud vlkům zůstanou přístupné klíčové biotopy ve střední části Německa, s výhradou, že jejich přítomnost se tu setká s příznivým postojem společnosti. Tento výsledek je zcela nepravděpodobný, když uvážíme, že na téměř třicetkrát větší ploše USA, kde je separace vlků závazná, dnes žije přibližně 6000 vlků. Podle mínění vědců je to dostatečné množství k tomu, aby se došlo k závěru, že vlci již nevyžadují federální ochranu. Otázka spravování a loveckého využití lokálních vlčích populací je již v kompetenci jednotlivých států USA. David L. Mech zastává názor, že není zapotřebí obávat se odstřelu vlků. Současně připomíná že v roce 2008 žilo ve státu Montana 497 vlků. Od té doby tu bylo oficiálně, na základě loveckých licencí, uloveno 750 vlků a dalších 590 vlků bylo uloveno v rámci redukčních odstřelů, s ohledem na ochranu dobytka. A přesto v roce 2015 stále žilo ve státě Montana 536 vlků! Podle názoru tohoto vědce je vyhubení vlka možné pouze cestou systematické a intenzivní eliminace při použití jedu. Potvrzují to nejenom zdokumentované případy účinné eliminace vlka z biotopu v oblasti Severní Ameriky a Evropy, které se uskutečnily pod záštitou vládních programů na vyhubení vlků. Má pověst nebezpečného tvora Evropa je dvakrát menší než USA, má však dvakrát vyšší hustotu obyvatel (Německo více než sedminásobně), přitom je však osídlena dvojnásobným počtem vlků. Z modelu koexistence vyplývá, že rychlý nárůst počtu konfliktů s lidmi je nevyhnutelný a bude pouze otázkou času, kdy k němu dojde. Dokonce ani udržení náležité úrovně potravinové základny těchto šelem, nebude zárukou bezpečnosti lidí… Je snad zapotřebí se něčeho obávat? „Vlci představují pro člověka v zásadě nevelké nebezpečí, avšak pod podmínku, že oba druhy budou separovány. Nesnáze započnou až tehdy, když si vlci na přítomnost člověka zvyknou“ vysvětluje David Mech. Avšak vzhledem k jejich bezvýhradné ochraně, ke značným přírůstkům početnosti a rozsahu vlčí populace, se stále více vlci přibližují k lidským sídlům. Nelze vyloučit, že se časem, podobně jako kojoti, přizpůsobí životu na předměstí velkoměst. Je však zřejmé, že čím blíže lidí vlci žijí, tím více se spolu s nárůstem nebezpečí zmenšuje náklonnost k nim a společenská akceptace jejich přítomnosti. Čím blíže lidských sídlišť vlci žijí, tím více se snižuje náklonnost k nim a společenská akceptace jejich přítomnosti. „Přítomnost vlků může být ohraničena pouze lidmi a nemá mnoho společného s  teorií přírodní rovnováhy, ve které dynamika druhů žijících v konkrétním biotopu směřuje k dosažení rovnováhy. Vzhledem k tomu, že chybí kontrola početnosti vlků a rozsahu jejich výskytu, rostou škody a zvyšuje se stupeň ohrožení lidského života, hospodářských a domácích zvířat a všech živých tvorů v daném přírodním biotopu. Na rozdíl od jiných velkých šelem, je pro vlky typická vysoká schopnost se přizpůsobit“, píše Will Graves, světová autorita v oboru rizik a nebezpečí, vyplývajících z přítomnosti vlků. Graves připomíná, že vlci jsou podstatným faktorem ovlivňujícím šíření více druhů nebezpečných chorob a parazitů, ohrožujících lidi, hospodářská zvířata a živočichy přírodního biotopu. Především se jedná o tasemnice, kokcidie, hlísty, ale také parvovirózu, vzteklinu, psinku, brucelózu, tularemii, listeriózu, anthrax a mnoho dalších. Ruští vědci ukázali, že vlci mohou být nositeli více než 50 druhů tasemnic. V současné době je zkoumán jejich podíl na rozšiřování slintavky. Reálné vyhlídky do budoucnosti „Nedokáži pochopit, proč někteří lidé trvají na svém stanovisku, že by vlci plnili v přírodě funkci sanitářů, podle mého mínění je to zcela opačně. Někteří autoři píší, že vlci zabíjejí výlučně z toho důvodu, aby sami přežili. Přitom dnes máme k dispozici seznam důkazů, že zabíjejí také bezdůvodně a v přemíře. Někteří píší, že oběťmi vlků jsou především slabí jedinci, nemocní nebo zranění. Víme přitom, že vlci často loví dospělé zdravé jedince. Jiní píší, že zdravý vlk nenapadne člověka… Nicméně vlk je vlk a v celé oblasti jeho výskytu jsou zaznamenávány události, kdy zdraví vlci útočili na lidi a zabíjeli je. Podle mého mínění si mnoho autorů ze západní Evropy vlky zamilovalo. Je možné to pochopit, protože vlci jsou mimořádně zajímaví a fascinující. Nic to však nemění na skutečnosti, že většina autorů bránících vlky opírá svoje závěry nikoli o fakta, nýbrž o emoce“ píše Graves. Jiný specialista na vlky, italský vědec Luigi Boitani, v jednom z nedávných rozhovorů konstatuje: „Vlk je mimořádně inteligentní a dokonale vyvinutý živočišný druh. Jeho schopnosti a chování jsou nejen zakódovany v genech, ale jsou rovněž předávány jejich matkami podle potřeb a okolností. Vlk si je dobře vědom toho, že člověk, který drží v rukou vidle, pro něj představuje nebezpečí a člověk s palnou zbraní je pro něj ještě nebezpečnější. Vlk nebyl v minulosti takový, jakým je dnes, byl aktivnější během dne. Jeho současná noční aktivita vyplývá z adaptace na nebezpečí, které mu ze strany člověka hrozí. Kdyby lidé nechali vlka na pokoji, pak postačí jedna generace, aby se člověk znova vrátil na seznam jeho obětí, jsem o tom přesvědčen“. Toto stanovisko skvěle parafrázoval Terry Pratchet v jedné ze svých knížek, když napsal: „Všichni vědí, že v horách žijí vlci, ale jen zřídkakdy se přiblíží k vesnici. Současní vlci jsou potomky těch jedinců, kteří přežili. Naučili se totiž, že lidské maso má mnoho ostrých hran…“ Existuje snad nějaká zlatá střední cesta k tomu, která by nám nám umožnila trvale regulovat naše vztahy s vlky? Často citovaný norský znalec přírody, který se specializuje na výzkum velkých šelem John D. Linell píše: „Neexistuje žádná magická formule, jak postupovat vůči velkým šelmám, jak je chránit. Máme k dispozici jen několik více nebo méně akceptovaných kompromisů, často také kontroverzních kompromisů. Ten, kdo má rád vlky, medvědy a rysy, musí je přestat zbožňovat jako nedotknutelné ikony údajně zdravé přírody a začít je považovat za to, čím opravdu jsou: fascinujícími elementy ekosystému. Musíme vytvořit zásady pro zacházení s jinými živočišnými druhy, včetně všech jejich konsekvencí - vytváření ochranných oblastí a zón omezeného výskytu a projevů vlků. Také je nutno provádět sčítání těchto šelem formou jejich lovu. Abychom vlkům zajistili dlouhou budoucnost, pak místo předsudků musí nastoupit racionální řízení.“ Nejzřetelněji se mění přístup vědců. Nyní hodnotí dříve knihu Davida Mecha nadšeně (Wolf: Ekologie a chování ohrožených druhů (1970, University of Minnesota Press). Její první vydání v roce 1970 získalo titul kultovní práce na téma chování, ekologie a ochrany vlků. Byla napsána v roce 1968a nepatrně doplněna v roce 1981. Dočkala se dalších dodatečných tisků i přesto, že autor mnohokrát prosil vydavatele, aby to nedělal. Informace, které v ní byly uvedeny, si do značné míry zachovaly svoji aktuálnost. Mnoho jiných informací však ztratilo aktuálnost nebo jsou vyloženě mylné. Od těch dob jsme se totiž dozvěděli o vlcích více, než za celou dřívější dobu, která předcházela napsání této knihy. V nejnovějším vydání zmíněné monografie, která vznikla spoluprací více než dvaceti světových autorit, Mech píše: „Víme sice o vlku stále více, přesto se však ještě mnohému musíme naučit. Ale proč nás vlk pořád tolik zaměstnává? Jedni ho proklínají, jiní s ním jednají jako s modlou. Jakožto vědci můžeme setřít extrémní rozdíly vzniklé posuzováním problému z různých úhlů pohledu a prezentovat vlka ze správné perspektivy a ve správném světle. Vlk je velkou šelmou z čeledi psovitých, která má mnoho fascinujících biochemických, nervových a hormonálních adaptačních mechanismů. Není tedy ani dobrý, ani zlý.“ Přijmout tyto závěry, zřejmě nebude pro všechny zcela jednoduché. Převzato z polského časopisu Lowiec Polski L. David Mech ("Meech") je vědec divize biologických zdrojů, a profesor oddělení rybolovu, biologie, ochrany a ekologie, evoluce a chování zvěře na univerzitě v americké Minnesotě. Studoval vlky a jejich kořist od roku 1958, stejně jako několik dalších druhů divoké zvěře. Mech používá pro většinu své kariéry rádiové sledování vlků, jelenů, leopardů, caribů, losů, lvů, slonů, mývalů, rysů, losů, zajíců atd. Mech je zakladatelem Mezinárodního HYPERLINK "odkaz" Wolf HYPERLINK "odkaz a působí v představenstvu jako viceprezident. Projekt na vytvoření zařízení, který začal v roce 1985, byl přirozeným výstupem jeho výzkumu vlka, stejně jako jeho ambice vychovávat lidi o povaze vlků, že mohou respektovat vlka prostřednictvím jeho pochopení. Publikoval jedenáct knih a přibližně 380 vědeckých a 100 populárních článků o vlcích a jiné divoké zvěři. Vlci jsou nebezpeční-historická data uvádějí 7600 smrtelných případů, zdokumentovaných ve Francii v letech 1200 – 1918. Švýcarsko zaznamenalo do konce XVIII. stol. 440 smrtelných případů napadení člověka. V prvním kvartálu XIX. stol. to bylo 112 útoků vlka na člověka, z toho 77 smrtelných. V posledních dvou dekádách XX. stol. se odehrálo 22 útoků v Litvě a v poslední dekádě je evidováno 72 případů v Lotyšsku. Ve druhé polovině XX. stol. bylo v Evropě a v evropské části Ruska zaznamenáno 8 smrtelných případů, 3 se staly v Severní Americe a více než 200 v jižní Asii. Vlci zabíjejí lidi i v tomto století. V průběhu poslední dekády šlo o 2 případy v Severní Americe, 1 případ v Iránu, každého roku v Indii a naposled, v r. 2017, v Izraeli. Norské výzkumy z r. 2002 ukazují na to, že 90 proc. vlčích obětí tvoří děti mladší 18 let, v převážné většině mladší 10 let. Ve vzácných případech útoku vlků na dospělé osoby, šlo téměř vždy o útoky na ženy. ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 11

A ještě jedna ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

odkaz ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

Bolo to v i správach na STV, dokonca s komentárom, že predčasne prebudené medvede. To video tu kolovalo niekedy na začiatku zimného obdobia. No bolo k tomu treba vymyslieť nejaký novší príbeh, aby mohol byť Balaž a Grobauer v telke :) ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 2

Keď stratia plachosť, v noci by som sa von veru nešiel vyšťaťodkaz ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

tuším ,že 21ks ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

odkaz ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

dobre podkutý kôň na prácu v hore sa našich mini svoriek nezľakne a ak sú 2 a postavia sa zadkami od seba, tak vlky môžu zažiť letecký deň ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

Sinko - ten kôň už asi nemal geneticky o nebezpečenstve z titulu vlkov ani potuchy a oni boli tou jeho, z nevedomosti plynúcou "odvahou" takí šokovaní ,že úplne zabudli na svoju "predačnú úlohu.Tiež sa mohlo jednať o pokus niekde vo vlčej obore s mladou a umele odchovanou svorkou.Ten druhý prípad môže byť podobný,lenže svoju úlohu tam mohol zohrať aj strach vlka z hluku, ktorý vydával dosť masívny zvonec na krku ovce.Najpravdepodobnejšie sa mi však vidí, že sa jedná o pseudoochranársku propagandu pre blbečkov typu Homo panelacus o "holubičej" povahe vlka ... ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 6

Výnimočne s marekeramom v prípade KMO súhlasím,ale či to bude platiť aj v prípade AMO to sa ešte ukáže.Bohdaj by to bola pravda.Lenže štatistiku škôd na domácich zvieratách môže u nás skresľovať aj situácia s dobytkom.Koľko dobytka sa ešte u nás voľne pasie ? Podľa mojich miestnych skúseností dojnice sa chovajú väčšinou celoročne na maštaliach,von sa dostanú len ked sú teľné.(A potom ,mimochodom, produkujú to slovenské "kvalitné" mlieko,ktoré by sme mali uprednostňovať...).Oviec i jalovíc ubudlo rapídne a pasú sa prakticky daleko od lesných komplexov .Takže tie nízke škody na domácom statku môžu mať aj tieto dôvody.A ešte tak porozmýšľať nad niečím, čo by vlka po väčšinu roka ozaj účinne chránilo pred nelegálnym lovom.Myslenie však bolí a našich nasprostastých pseudoochranárov osobitne... ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 1

Pri všetkej úcte pán goret, to, čo ste napísal je nezmysel: "Ak však v tomto systéme nepôsobí len prirodzená korisť (volne žijúce zvieratá) ale aj ľahšie dostupná korisť (hospodárske zvieratá), nie je ťažké uhádnuť na čo sa predátor zameria pri šetrení energie." ... To je iba vaša domnienka a okrem toho to nie je hádanka, takéto veci sa nehádajú, ale vedecky skúmajú. Treba seriózne údaje a nie z prsta vycucané dohady a hypotézy. Aká je pravda? Výskumník vlkov Slavomír Finďo píše: "Nemá to veľmi logiku, pretože vlk obyčajne vysoké škody spôsobuje na hospodárskych zvieratách tam, kde je nedostatok divej koristi. Napr. v mediteránnej oblasti, ako Grécko, Španielsko, Portugalsko až 80 percent potravy tvoria hospodárske zvieratá. U nás je to iné. Treba dodať, že v ostatnom desaťročí u nás dosiahli početné stavy raticovej zveri historické maximá. Také vysoké počty diviačej, jelenej a srnčej zveri neboli nikdy v minulosti na území Slovenska evidované. Táto skutočnosť nesie so sebou aj ekonomické dôsledky v podobe vysokých škôd na lesných porastoch a poľnohospodárskych plodinách." ... a ďalej píše: "V minulosti sa nám naskytla možnosť posúdiť účinok vlka na priebeh klasického moru ošípaných u diviačej zveri. Na Slovensku žije diviak prakticky na celom území a vlk žije len na 40% územia štátu. V južnej časti Slovenska za doteraz celkom neobjasnených okolností v populácii diviakov prepukol klasický mor ošípaných. Táto vysoko infekčná choroba sa rýchlo šírila do iných oblastí, no územia osídlené vlkmi postihla minimálne. Tento poznatok sa prejavil zreteľne v následnosti viacerých rokov. Diviačia zver je druhou najvýznamnejšou zložkou potravy vlka, pričom mladé jedince, ktoré boli zároveň aj hlavným zdrojom nákazy, sú ľahkou korisťou najmä v čriedach, kde poľovníci odlovili dospelé diviaky, čím sa narušila ochrana čriedy. Okrem toho choré diviaky boli vždy ľahkou korisťou. Vlky týmto spôsobom popri intenzívnych asanačných opatreniach vykonávaných Štátnou veterinárnou správou a poľovníkmi, prispeli k odstráneniu klasického moru ošípaných v populácii diviakov." ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

Starsí článok zo švédska odkaz ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 2

Poznámka v "odborným" článkom o tom ako nás vlky môžu ochrániť pred škodami spôsobovanými rozmnoženou diviačou a jeleňou zverou: systémy dravec - korisť vykazujú isté populačné oscilácie (kmitania). Početnosť (dostupnosť) koristi stimuluje predátora, zvyšovanie početnosti predátora inhibuje korisť (pozitívna spätná väzba). Ak však v tomto systéme nepôsobí len prirodzená korisť (volne žijúce zvieratá) ale aj ľahšie dostupná korisť (hospodárske zvieratá), nie je ťažké uhádnuť na čo sa predátor zameria pri šetrení energie (prirodzená vlastnosť všetkých živých organizmov okrem ľudí túžiacich po obdive a sláve). Takže vážení "vlko-ochranári" ak chcete, aby bolo pravdou vaše tvrdenie o tom ako nás vlky ochránia pred škodami páchanými jeleňmi a diviakmi a i pred AMO (najnovším plaši-hitom senzáciechtivých médií) treba v daných lokalitách výrazne zredukovať početnosť a dostupnosť hospodárskych zvierat, lebo prekonať ohradu, či okabátiť strážneho psa je vždy jednoduchšie ako dolapiť jeleňa. Skôr než do senzáciechtivých médií vypustíte podobnú hlášku, skúste si správanie daného systému nasimulovať. Myslím, že ten váš náčelník, vzhľadom na jeho pôvodné povolanie, by vám v tom mohol vedieť poradiť. ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 6

Goret ma pravdu Sibir je jedna velka planina ,lebo inak Tundra ,lebo tajga ohraničená pohorím najvišší vrch ma tuším 4500 m a su tam vo velkom množstve rozšírené mokrade,Aljaška deto i ked tie hory su trochu vyššie ale tam sa vlky moc nezdržujú ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

Sever Poľska je prevažne nížinatý. V podstate aj celá severná Ázia (Sibír) je jedna veľká nížina a pozrite si ako vyzerá Aljaška odkaz . Vlk z nížin (rovín) je ten druh vlka, ktorého málo členitý terén donútil loviť v početnejších kolektívoch (svorkách). A svorka, čím je početnejšia, tým je menej plachšia, aj človečia :) ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

M98 - kríženie vlka s domácim psom je reálne (ved je to vlastne ten istý druh) i keď odborníci aj "odborníci" tvrdia, že k tomu dochádza len výnimočne tam, kde sú vlci vystrieľaní a nemajú k páreniu dosť vlastných súkmeňovcov.Tvrdia tiež,že najlepšia ochrana pred hybridmi je mať len čistých vlkov - ktorí psov vydrhnú.Lenže prípad kríženia popisovaný kanadským zoologom Mowattom v jeho knihe "Nehaňte vlka" mi ako výnimočný vôbec nepripadá (beta vlk z kompletnej svorky sa po dlhšej dobe dvorenia,spáril so sučkou eskym.saňového psa).Eskymáci a severní Indiáni vraj úmyselne uväzovali mimo obydlí honcujúce sa sučky svojich saňových pov, lebo krížence získavali silu, skromnosť a vytrvalosť vlka.Karpatský vlk bol použitý ako genetický základ pri vyšľachtení tzv.čs.vlčiaka atd.Takže ja tomu verím ,navyše ak sa v mieste kde sa prípad stal dlhšiu dobu vlk neloví (o čom však silne pochybujem).Svoje mohol zohrať aj hlad (sám som na snehu sledoval, ked v noci po spoločnej poľovačke niekoľko vlkov sledovalo pofarbené stopy po ťahaní a odvoze ulovenej zveri niekoľko km až na hlavnú Ľubochniansku dolinu).Tvrdeniu, že existuje nejaká forma nížinného vlka neverím. Existuje len rozdielny terén, ktorý vlkovi vyhovuje a taký ktorý mu nevyhovuje,resp.vyhovuje menej.Prví vlci sa napr. vo V.Fatre objavili v r.1982.Popritom už niekoľko rokov predtým sa usadili v Kremnických vrchoch, Ziari a na Orave,čiže všade naokolo.Môj názor je taký, že príčinou ich "meškania" bol príliš členitý terén V.Fatry i keď potravy tam bolo pre nich určite viac ako napr.na Hornej Orave.Zrejme ani vlk neznáša , ked mu pri behu v strmých svahoch príliš vykrúca "členky"...A zabudol som dodať, že o prirodzenom pôvode niektorých populácií vlka (napr.v SRN,ale aj ČR) sa dosť pochybuje.Takže ak sa jednalo o vlka z umelého odchovu tak to nie je strata plachosti,ale synantropné správanie, lebo ten vlk plachý nikdy nebol... ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 3

M98 - inak tá pani zoologička sa po niekoľkých rokoch zamestnania na Správe NP V.Fatra preslávila bonmotom : "Tak už som konečne aj ja videla medveďa vo voľnej prírode !".... ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

K 17.1. 44kusov. Z toho 4 úhyn. Na pobavenie odkaz ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 0

vieš hurky oni tí pseudoochranáry vidia len to čo chcú vidieť,myslíš že Baláž ,Kaliský ,Lukáč ,Grichová vidia niečo viacej?????? ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 3

Nie som poľovník, ale článok je podľa mňa veľmi tentenčný píšuci o zdecimovanej populácii vlka u nás: odkaz ◄ reagovať

dať hlas príspevku | počet hlasov: 1