Retro z mysliveckých stezek

----------------------------------

     Věnovat knihu mysliveckých vzpomínek vlastní ženě a dětem, nebývá zcela běžné. A už vůbec ne, když autor bez uzardění říká, že je to žena nejlepší, která mu společně se syny pomohla dvakrát prožít vlastní mysliveckou mladost. Autorem této životní filozofie, ale také knížky Zelené zápisky z poľovníckých chodníkov je doc. MUDr. Egon Gočár, CSc. Poprvé ji představil na svatohubertských  celoslovenských slavnostech ve Sv. Antone počátkem září.

     Na vydání knihy se aktivně podíleli autorovi synové Andrej a Martin. Hned po přečtení prvních řádek a kapitol je zřejmé, že autor zdaleka není ten, ke kterým se přirovnává, tedy k lidem, kteří psát neumějí. Egon Gočár překvapuje nejen krásou jazyka a citem pro popisovaný okamžik, ale rovněž láskou pro téma. Je vidět, že impulzy z jeho celoživotní myslivecké činnosti byly silnější, než stud z napsaní opravdové knihy.

     Prvním impulzem pro literární počin byl rodinný fotografický archív, který ostatně tvoří základ obrazového materiálu knihy. Černobílé snímky dodávají příběhům Egona Gočára autenticity až neskutečné. Teprve potom přišly texty. Citlivé, romantické, kruté, nostalgické, humorné, dokomentární, rodinné, myslivecky intimní, kamarádské. Pohnutkou pustit se do jejich psaní je podle autora věk. Ale já si po přečtení knihy myslím, že to spíše byla chuť vypořádat se s vlastní úžasnou mysliveckou folozofií, zavzpomínat si a říci něco nejen své rodině, ale zejména příštím  generacím myslivců. Slovenských, českých, evropských. Všem, lidem, kteří mají rádi přírodu.

     Autor si od konce války začal vézt mysliveckou statistiku. Místo, datum, druh a počet ulovené zvěře. Co, kdy, kde dělal, jak zvěři pomáhal, jak ji miloval a ochraňoval. Jeho prvním úlovkem byly dvě kachny a jeřábek. O dva roky později si začal vést myslivecký deník, kde si intimně zapisoval zážitky. Jeden, druhý, třetí, padesátý... Nakonec lovil ve více než sto šedesáti revírech a když unavený lehával v mysliveckých chatách či jen tak, kdesi pod stromem, nikdy nezapomněl připsat další řádky...

     Knize dominuje příběh, což je nenahraditelné. Příběh živý, láskyplný a poutavý. Kniha byla sepsána „... o jelenej ruji 2010“, což autor píše v úvodu a následujících dvě stě stran více méně charakterizuje. Nejsou tu však zařazeny „lovcovy zápisky“ pouze z lovu zvěře královské, ale také srnčí, černé, lišek, sluk i jiných druhů.

     Titul Zelené zápisky z poľovníckych chodníkov bych doporučil každému, neboť je to knížka, která se právem může stát ozdobou každé myslivecké knihovničky.